Evropský hospodářský prostor (EHP) Evropský hospodářský prostor (EHP) je oblast, která byla vytvořena na základě Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Tato mezinárodní dohoda umožňuje rozšířit jednotný trh Evropské unie na členské státy Evropského sdružení volného obchodu. EHP propojuje členské státy EU a tři ze čtyř států EFTA (Island, Lichtenštejnsko a Norsko) do vnitřního trhu, který se řídí stejnými základními pravidly. Tato pravidla mají za cíl umožnit volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu v rámci jednotného evropského trhu, včetně svobody zvolit si bydliště v jakékoli zemi v této oblasti. EHP bylo zřízeno 1. ledna 1994 po vstupu Dohody o EHP v platnost. Smluvními stranami jsou EU, její členské státy a Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Nové členské státy EFTA by se automaticky nestaly stranou Dohody o EHP, protože každý stát EFTA rozhoduje sám o tom, zda požádá o účast v Dohodě o EHP. Podle článku 128 Dohody o EHP „každý evropský stát, který se stane členem Společenství, a Švýcarská konfederace nebo jakýkoli evropský stát, který se stane členem EFTA, může požádat o účast v této dohodě. Svou žádost předloží Radě EHP.“ EFTA neplánuje politickou integraci. Nevydává právní předpisy ani nezřizuje celní unii. Schengenský prostor není součástí Dohody o EHP. Všechny čtyři státy EFTA se však účastní Schengenu a Dublinu prostřednictvím dvoustranných dohod. Všechny uplatňují ustanovení příslušného acquis. Smlouva o EHP je obchodní smlouva a v určitých klíčových ohledech se liší od smluv EU. Podle článku 1 je jejím účelem „podporovat trvalé a vyvážené posilování obchodních a hospodářských vztahů“. Členové EFTA se neúčastní Společné zemědělské politiky ani Společné rybářské politiky. Právo na volný pohyb osob mezi členskými státy EHP a příslušná ustanovení o ochranných opatřeních jsou totožná s těmi, která platí mezi členy EU. Práva a pravidla platná ve všech členských státech EHP, včetně těch, které nejsou členy EU, jsou uvedena ve směrnici 2004/38/ES a v Dohodě o EHP. Dohoda o EHP stanoví, že členství je otevřeno členským státům EU nebo EFTA. Státy EFTA, které jsou smluvními stranami Dohody o EHP, se účastní vnitřního trhu EU, aniž by byly členy EU nebo Celní unie Evropské unie. Přijímají většinu právních předpisů EU týkajících se jednotného trhu, s výjimkou zákonů týkajících se Společné zemědělské politiky a Společné rybářské politiky. Procesy „tvoření rozhodnutí“ v EHP umožňují členským státům EFTA v EHP ovlivňovat a přispívat k nové politice a právním předpisům EHP od rané fáze. Zboží třetích zemí je pro tyto státy z pravidel původu vyloučeno. V době vstupu v platnost v roce 1994 bylo stranami EHP 17 států a dvě evropská společenství: Evropské společenství, které bylo později začleněno do širšího rámce EU, a nyní zaniklé Evropské společenství uhlí a oceli. K roku 2020 se počet členů rozrostl na 30 států: 27 členských států EU a tři ze čtyř členských států EFTA (Island, Lichtenštejnsko a Norsko). Dohoda se prozatímně uplatňuje v Chorvatsku – zbývajícím a nejnovějším členském státě EU – do doby, než všechny strany EHP ratifikují jeho přistoupení. Jeden člen EFTA, Švýcarsko, se k EHP nepřipojil, ale má se společností EU řadu dvoustranných sektorových dohod, které mu umožňují účastnit se vnitřního trhu.
Facebook Twitter