Špicberská smlouva
Špicberská smlouva (původně Spitsberská smlouva) uznává suverenitu Norska nad arktickým souostrovím Špicberky, tehdy nazývaným Spitsbergen. Výkon suverenity však podléhá určitým ustanovením a neplatí na něj všechny norské zákony. Smlouva omezuje vojenské využití souostroví, ale není demilitarizováno [2]. Signatáři dostali stejná práva na obchodní činnost (hlavně těžbu uhlí) na ostrovech. [3] Od roku 2023 využívají tohoto práva Norsko a Rusko. Souostroví je podle podmínek Špicberské smlouvy jedinečnou zcela bezvízovou zónou. [4]
Smlouva byla podepsána 9. února 1920 a předložena k registraci do Společnosti národů 21. října 1920. [5] Bylo 14 původních vysokých smluvních stran: Dánsko, Francie, Itálie, Japonsko, Nizozemsko, [6] Norsko, Švédsko, Spojené království (včetně dominií Austrálie, Kanady, Nového Zélandu, Jižní Afriky, Indie) a Spojené státy. [7] Z původních signatářů bylo Japonsko poslední, kdo smlouvu ratifikoval, a to 2. dubna 1925, a smlouva vstoupila v platnost 14. srpna 1925. [8] Po ratifikaci původními signatáři přistoupilo ke smlouvě mnoho dalších národů, včetně několika předtím, než vstoupila v platnost. Od roku 2018 je smluvních stran 46. [1]
Hlavní ustanovení
Suverenita Norska: Smlouva uznává suverenitu Norska nad Špicberky.
Omezení suverenity: Výkon suverenity je však omezen určitými ustanoveními, včetně:
Rovná práva: Signatáři mají stejná práva na obchodní činnost, včetně těžby uhlí.
Omezení vojenského využití: Souostroví nesmí být využíváno k vojenským účelům, s výjimkou sebeobrany.
Ochrana životního prostředí: Norsko musí chránit životní prostředí souostroví.
Bezvízová zóna: Souostroví je bezvízovou zónou pro občany všech smluvních stran.
Uznání všech států: Smlouva uznává všechna práva a nároky všech států na Špicberky, které existovaly před podpisem smlouvy.
Význam
Špicberská smlouva je důležitá z několika důvodů:
Uznává suverenitu Norska: Smlouva potvrzuje suverenitu Norska nad Špicberky, což bylo předtím předmětem sporů.
Zajišťuje mezinárodní spolupráci: Smlouva vytváří rámec pro mezinárodní spolupráci na Špicberkách, zejména v oblasti vědeckého výzkumu a ochrany životního prostředí.
Chrání životní prostředí: Smlouva zavazuje Norsko k ochraně životního prostředí souostroví, což je důležité pro zachování jeho jedinečné flóry a fauny.
Je modelem pro mezinárodní spolupráci: Špicberská smlouva je často považována za model pro mezinárodní spolupráci v oblastech, kde existují konkurenční nároky.
Závěr
Špicberská smlouva je komplexní mezinárodní dohoda, která uznává suverenitu Norska nad Špicberky a současně zajišťuje práva a zájmy všech smluvních stran. Smlouva je důležitým nástrojem pro mezinárodní spolupráci na Špicberkách a chrání jedinečné životní prostředí souostroví.