Řecká pravoslavná církev (řecky: Ἑλληνορθόδοξη Ἐκκλησία, Ellinorthódoxi Ekklisía, IPA: [elinorˈθoðoksi ekliˈsia]) je křesťanský termín, který může odkazovat na kteroukoli ze tří tříd církve, z nichž každá je nějakým způsobem spojena s řeckým křesťanstvím nebo Východořímskou říší.
Širší význam se vztahuje na „celé tělo pravoslavného (chalcedonského) křesťanství, někdy také nazývaného „východní pravoslaví“, „řeckokatolické“ nebo obecně „řecká církev““.
Druhý, užší význam se vztahuje na „kteroukoli z několika nezávislých církví v rámci celosvětového společenství (východního) pravoslavného křesťanství, které si zachovávají používání řečtiny ve formálních církevních prostředích“.
Třetí význam se vztahuje na Řeckou církev, východní pravoslavnou církev působící v moderních hranicích Řecka.
Dějiny
Řecká pravoslavná církev má své kořeny v křesťanské komunitě v Jeruzalémě, která vznikla po ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Tato komunita byla založena apoštoly a prvními následovníky Ježíše a postupně se rozšířila do Řecka a dalších částí Římské říše.
V roce 313 n. l. vydal císař Konstantin I. Milánský edikt, který udělil křesťanství svobodu vyznání. To vedlo k rychlému růstu křesťanství v Římské říši a Řecká pravoslavná církev se stala dominantní formou křesťanství ve východní polovině říše.
V roce 381 n. l. se konal První konstantinopolský koncil, který potvrdil božství Ježíše Krista a odsoudil arianismus, herezi, která tvrdila, že Ježíš byl stvořenou bytostí. Koncil také přijal Nicejské vyznání víry, které je dodnes základem víry Řecké pravoslavné církve.
V roce 451 n. l. se konal Chalcedonský koncil, který odsoudil nestorianismus, herezi, která tvrdila, že Ježíš měl dvě oddělené přirozenosti, lidskou a božskou. Koncil také přijal Chalcedonské vyznání víry, které je dodnes základem víry Řecké pravoslavné církve.
V roce 1054 n. l. došlo k Velkému schizmatu, které rozdělilo křesťanství na východní a západní část. Řecká pravoslavná církev se stala součástí východní pravoslavné církve, zatímco římskokatolická církev se stala součástí západní křesťanské církve.
Víra a učení
Řecká pravoslavná církev věří v jednoho Boha, který existuje ve třech osobách: Otce, Syna a Ducha svatého. Věří, že Ježíš Kristus je Bůh Syn, který se stal člověkem, aby spasil lidstvo od hříchu. Věří také, že Duch svatý je Bůh, který vede a posvěcuje církev.
Řecká pravoslavná církev učí, že spása je dar od Boha, který je získán vírou v Ježíše Krista a svátostmi církve. Svátosti jsou obřady, které byly ustanoveny Ježíšem Kristem a které zprostředkovávají Boží milost. Sedm svátostí Řecké pravoslavné církve je: křest, biřmování, eucharistie, zpověď, pomazání nemocných, svatba a kněžství.
Struktura a organizace
Řecká pravoslavná církev je organizována do diecézí, z nichž každá je vedena biskupem. Biskupové jsou vysvěceni arcibiskupem nebo patriarchou. Existuje několik autonomních církví, které jsou součástí Řecké pravoslavné církve, včetně Řecké církve, Ruské pravoslavné církve a Srbské pravoslavné církve.
Nejvyšším orgánem Řecké pravoslavné církve je Svatý synod, který se skládá ze všech biskupů církve. Svatý synod volí patriarchu, který je duchovním vůdcem církve.
Liturgie a uctívání
Liturgie Řecké pravoslavné církve je velmi bohatá a symbolická. Božská liturgie, která je hlavním bohoslužebným obřadem církve, je dlouhá a složitá služba, která trvá několik hodin.
Řecká pravoslavná církev používá k uctívání ikony, které jsou obrazy Krista, Panny Marie a svatých. Ikony jsou považovány za okna do nebe a věří se, že pomáhají věřícím soustředit se na Boha a svaté.
Vztah s ostatními křesťanskými církvemi
Řecká pravoslavná církev má dlouhou a složitou historii vztahů s ostatními křesťanskými církvemi. Východní pravoslavná církev, jejíž součástí je Řecká pravoslavná církev, se od katolické církve oddělila v roce 1054 n. l. Dva hlavní rozdíly mezi pravoslavnou a katolickou církví jsou:
Pravoslavná církev věří, že Duch svatý vychází pouze od Otce, zatímco katolická církev věří, že Duch svatý vychází od Otce i Syna.
Pravoslavná církev nepřijímá papeže jako hlavu církve, zatímco katolická církev věří, že papež je nástupcem svatého Petra a hlavou církve.
Řecká pravoslavná církev má také dialog s anglikánskou církví a luteránskými církvemi. Cílem tohoto dialogu je najít společné základy a pracovat na sjednocení křesťanstva.