Slovanské pohanství Slovanská mytologie, neboli slovanské pohanství, představuje soubor náboženských představ, mýtů a rituálních praktik Slovanů před jejich pokřesťanštěním, které probíhalo v různých fázích od 8. do 13. století. Jižní Slované, kteří se pravděpodobně usadili na Balkánském poloostrově v 6. až 7. století našeho letopočtu a sousedily s Byzantskou říší na jihu, se dostali do sféry vlivu východního křesťanství. To začalo vytvořením písemných systémů pro slovanské jazyky (nejprve hlaholice a poté cyrilice) v roce 855 bratry svatými Cyrilem a Metodějem a přijetím křesťanství v Bulharsku v roce 864 a ve Velké Moravě v roce 863. Východní Slované následovali s oficiálním přijetím v roce 988 Vladimírem Velikým z Kyjevské Rusi. Proces christianizace západních Slovanů byl postupnéjší a složitější. Moravané přijali křesťanství již v roce 831, čeští knížata následovala v roce 845, Slováci přijali křesťanství někdy mezi lety 828 a 863, ale první historický polský vládce (Měšek I.) jej přijal mnohem později, v roce 966, přibližně ve stejné době jako Lužičané, a polabští Slované se dostali pod významný vliv katolické církve až od 12. století. U polabských Slovanů a Lužičanů šla christianizace ruku v ruce s úplnou nebo částečnou germanizací. Křesťanství slovanských národů však bylo pomalým a v mnoha případech povrchním jevem, zejména v dnešním Rusku. Křesťanství bylo silné v západních a středních částech dnešní Ukrajiny, protože byly blíže ke Kyjevu, tehdejšímu hlavnímu městu. I tam však docházelo k lidovému odporu vedenému volchvy, pohanskými kněžími nebo šamany, který se opakoval po staletí. Lidový odpor proti křesťanství byl rozšířený také v raném Polsku a vyvrcholil v pohanském povstání. Západní Slované z oblasti Baltu houževnatě odolávali křesťanství, dokud jim nebylo násilně vnuceno během severních křížových výprav. Mezi Poláky a východními Slovany propukaly vzpoury po celé 11. století. Křesťanští kronikáři zaznamenali, že se Slované pravidelně vraceli ke svému původnímu náboženství (relapsi sunt denuo ad paganismus). Mnoho prvků původního slovanského náboženství bylo oficiálně začleněno do slovanského křesťanství (což se projevilo v architektuře ruské církve, malbě ikon atd.) a kromě toho se uctívání slovanských bohů udrželo v neoficiálním lidovém náboženství až do moderní doby. Odpor Slovanů vůči křesťanství vedl k "rozmarnému synkretismu", který byl ve staroslověnském slovníku definován jako dvoeverie, "dvojí víra". Od počátku 20. století prochází slovanské lidové náboženství organizovanou obnovou a začleňováním do hnutí slovanské rodné víry (Rodnověří).
Facebook Twitter