Druhé francouzské císařství Druhé francouzské císařství bylo císařským bonapartistickým režimem Napoleona III. od 14. ledna 1852 do 27. října 1870, mezi Druhou a Třetí francouzskou republikou. Toto období bylo charakterizováno významnými úspěchy v infrastruktuře a ekonomice, zatímco Francie se znovu prosadila jako dominantní mocnost v Evropě. Historici ve 30. a 40. letech 20. století často hanili Druhé císařství jako předchůdce fašismu, ale koncem 20. století se stalo příkladem modernizačního režimu. Historici obecně hodnotí Druhé císařství negativně z hlediska zahraniční politiky a poněkud pozitivněji z hlediska domácí politiky, zejména poté, co Napoleon III. po roce 1858 liberalizoval svou vládu. Podporoval francouzské podnikání a vývoz. K největším úspěchům patřila rozsáhlá železniční síť, která usnadňovala obchod a spojovala národ s Paříží jako jeho centrem. To podnítilo hospodářský růst a přineslo prosperitu většině regionů země. Druhému císařství je přisuzována zásluha za přestavbu Paříže se širokými bulváry, úchvatnými veřejnými budovami a elegantními rezidenčními čtvrtěmi pro pařížany z vyšší třídy. V mezinárodní politice se Napoleon III. snažil napodobit svého strýce Napoleona I., zapojil se do četných imperiálních podniků po celém světě i do několika válek v Evropě. Svou vládu zahájil francouzskými vítězstvími na Krymu a v Itálii, kde získal Savojsko a Nici. Pomocí velmi tvrdých metod vybudoval francouzskou říši v severní Africe a jihovýchodní Asii. Napoleon III. také zahájil intervenci v Mexiku ve snaze vybudovat Druhé mexické císařství a přivést ho do francouzské sféry vlivu, ale to skončilo fiaskem. Špatně zvládl hrozbu ze strany Pruska a na konci své vlády se francouzský císař ocitl bez spojenců tváří v tvář ohromné německé síle. Jeho vláda skončila během prusko-francouzské války, kdy byl v roce 1870 zajat pruskou armádou u Sedanu a svržen francouzskými republikány. V roce 1873 zemřel v exilu v Anglii.
Facebook Twitter