Světové dědictví UNESCO Světové dědictví UNESCO je místo nebo oblast, která je chráněna mezinárodní úmluvou spravovanou organizací UNESCO. Tato místa jsou vybírána UNESCO na základě jejich kulturního, historického, vědeckého nebo jiného významu. O těchto místech se soudí, že obsahují "kulturní a přírodní dědictví po celém světě, které je považováno za mimořádnou hodnotu pro lidstvo". Aby bylo místo vybráno jako Světové dědictví UNESCO, musí být nominováno svou hostitelskou zemí a mezinárodní výbor musí určit, že se jedná o jedinečnou památku, která je geograficky a historicky identifikovatelná a má zvláštní kulturní nebo fyzický význam. Světovým dědictvím UNESCO mohou být například starověké ruiny nebo historické stavby, budovy, města, pouště, lesy, ostrovy, jezera, památky, hory nebo divoké oblasti. Místo světového dědictví UNESCO může znamenat pozoruhodný úspěch lidstva a sloužit jako důkaz naší intelektuální historie na planetě, nebo to může být místo velké přírodní krásy. K září 2023 existuje celkem 1 199 míst světového dědictví UNESCO (933 kulturních, 227 přírodních a 39 smíšených kulturních a přírodních památek) ve 168 zemích. S 59 vybranými oblastmi je Itálie zemí s největším počtem těchto míst, následovaná Čínou s 57, poté Francií a Německem s 52. Tato místa jsou určena pro praktickou ochranu pro budoucnost, která by jinak byla vystavena riziku lidského nebo zvířecího vniknutí, nekontrolovaného nebo neomezeného přístupu nebo hrozby ze strany místní správní nedbalosti. Místa jsou vymezena UNESCO jako chráněná pásma. Seznam světového dědictví je veden mezinárodním programem světového dědictví spravovaným Výborem světového dědictví UNESCO, který se skládá z 21 "států účastníků", které jsou voleny Valným shromážděním OSN, a je jim doporučováno přezkoumávat mezinárodní panely odborníků na přírodní nebo kulturní historii a vzdělávání. Program katalogizuje, pojmenovává a chrání místa mimořádného kulturního nebo přírodního významu pro společnou kulturu a dědictví lidstva. Program začal "Úmluvou o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví", kterou přijala Generální konference UNESCO 16. listopadu 1972. Od té doby ratifikovalo tuto úmluvu 195 států, což z ní činí jednu z nejrozšířenějších mezinárodních dohod a nejslavnější kulturní program na světě. Aby mohla být místa zvažována, musí být pod nějakou formou státní ochrany nebo ochrany a musí být nominována hostitelskou členskou zemí.
Facebook Twitter