Maxmilián I. Mexický Maxmilián, cca 1864 Císař Mexika Období vlády 10. dubna 1864 – 19. června 1867 [1] Předchůdce Monarchie založena (Benito Juárez, jako prezident republiky) Nástupce Monarchie zrušena (Benito Juárez, jako prezident republiky) Premiéři Viz seznam José Lacunza Teodosio Lares Santiago Vidaurri Narozen Arcivévoda Maxmilián Rakouský (1832-07-06) 6. července 1832 Zámek Schönbrunn, Vídeň, Rakouské císařství, Německý spolek Zemřel 19. června 1867 (ve věku 34 let) Cerro de las Campanas, Santiago de Querétaro, Obnovená republika Pohřeb 18. ledna 1868 Císařská hrobka, Vídeň, Rakousko Manželka Charlotta Belgická (sňatek 1857) Jména Ferdinand Maxmilián Josef Maria Rod Habsbursko-Lotrinský Otec Arcivévoda František Karel Rakouský Matka Princezna Žofie Bavorská Náboženství Římský katolicismus Podpis Maxmilián I. (německy: Ferdinand Maximilian Josef Maria von Habsburg-Lothringen, španělsky: Fernando Maximiliano José María de Habsburgo-Lorena; 6. července 1832 – 19. června 1867) byl rakouský arcivévoda, který se stal císařem Druhého mexického císařství od 10. dubna 1864 až do své popravy Mexickou republikou 19. června 1867. Maxmilián, člen rodu Habsbursko-Lotrinského, byl mladším bratrem císaře Františka Josefa I. Rakouského. Předtím, než se stal císařem Mexika, byl vrchním velitelem malého Císařského rakouského námořnictva a krátce rakouským místodržitelem Lombardie-Benátska, ale byl císařem odvolán. Dva roky před svým odvoláním se krátce setkal s francouzským císařem Napoleonem III. v Paříži, kde ho oslovili konzervativní mexické monarchisté, kteří hledali evropského krále, který by vládl Mexiku. [2] Zpočátku Maxmilián neměl zájem, ale po svém odvolání z funkce místodržitele byl plán mexických monarchistů pro něj mnohem přitažlivější. Protože Maxmilián byl potomkem Karla V., císaře Svaté říše římské, krále Španělska, když Španělé dobyli Aztéky (1519-21) a přivedli Mexiko do Španělského impéria, až do mexické nezávislosti v roce 1821, zdál se Maxmilián být dokonalým kandidátem na plány konzervativců na monarchii v Mexiku se svým královským původem. [3] Maxmilián měl zájem o převzetí trůnu, ale se zárukami francouzské podpory. Mexičtí konzervativci dostatečně nezohlednili Maxmiliánovo přijetí liberalismu a Maxmilián dostatečně nezohlednil, že je cizím outsiderem, bez ohledu na to, jak ušlechtilé mohou být jeho plány. [4] V době, kdy se poprvé objevila myšlenka na Maxmiliána jako císaře Mexika, zdála se přitažená za vlasy, ale okolnosti se změnily, což z ní udělalo životaschopný plán. Jeho působení v úřadu císaře trvalo pouhé tři roky a skončilo jeho popravou zastřelením silami Obnovené republiky 19. června 1867. Krvavé politické konflikty v Mexiku v 50. letech 19. století mezi konzervativními a liberálními frakcemi byly zpočátku domácími spory, ale ztráta konzervativců na bojišti liberálnímu režimu během tříleté občanské války (1858-61) znamenala, že konzervativci hledali způsoby, jak se vrátit k moci s vnějšími spojenci, což otevřelo cestu Francii pod Napoleonem III. k intervenci v Mexiku a zřízení loutkového režimu s konzervativní mexickou podporou. Když liberální vláda mexického prezidenta Benita Juáreze v roce 1861 pozastavila platby zahraničních dluhů, otevřela se evropským mocnostem možnost vojenské intervence v Mexiku. Úmyslem Francouzů a mexických konzervativců byla změna režimu, která by svrhla liberály, podporovaná mocí francouzské armády. Mexičtí monarchisté hledali evropskou hlavu státu a se zprostředkováním Napoleona III. byl Maxmilián pozván, aby založil to, co se později stalo známým jako Druhé mexické císařství. S příslibem francouzské vojenské podpory a na formální pozvání mexické delegace přijal Maxmilián 10. dubna 1864 mexickou korunu po falešném referendu v Mexiku, které údajně ukázalo, že ho mexický lid podporuje. [5] Maxmiliánova moc v Mexiku byla od začátku vratká. Místo toho, aby přijal politiku, která by vrátila moc mexickým konzervativcům, se Maxmilián místo toho snažil implementovat liberální politiku, čímž ztratil své domácí konzervativní příznivce. Mezinárodně byla jeho legitimita jako vládce pochybná, protože Spojené státy nadále uznávaly republikánskou vládu Benita Juáreze jako legální hlavu státu, nikoli císaře Maxmiliána. USA viděly francouzskou invazi jako porušení Monroeovy doktríny, ale USA nemohly politicky zasáhnout kvůli probíhající občanské válce (1861-1865). S koncem americké občanské války v roce 1865 začaly Spojené státy poskytovat materiální pomoc republikánským silám Juáreze. tváří v tvář obnovenému zájmu USA o prosazení Monroeovy doktríny, na příkaz Napoleona III. začaly francouzské armády, které podporovaly Maxmiliánův režim, v roce 1866 stahovat z Mexika. Bez lidové podpory a vzestupu republikánských sil se Maxmiliánova monarchie zhroutila. Maxmilián byl zajat v Querétaru. Byl souzen a popraven obnovenou republikánskou vládou spolu se svými generály Miguelem Miramónem, bývalým prezidentem Mexika, a Tomásem Mejía Camachem v červnu 1867. [6] Jeho smrt znamenala konec monarchismu jako hlavní síly v Mexiku. V přehodnocení jeho krátké vlády je v mexické historii vykreslován méně jako padouch nacionalistické republikánské historie a spíše jako liberál v Mexiku, spolu s prezidenty republiky Juárezem, Sebast
Facebook Twitter