Politika dobrého sousedství (španělsky: Política de buena vecindad, portugalsky: Política de Boa Vizinhança) byla zahraniční politikou Spojených států amerických za vlády prezidenta Franklina D. Roosevelta vůči Latinské Americe.
Ačkoli byla politika zavedena Rooseveltovou administrativou, pojem použil již dříve prezident Woodrow Wilson, který jej však následně využil k ospravedlnění americké účasti v Mexické revoluci a okupace Haiti. Pojem "dobrý soused" poprvé použil senátor Henry Clay v předchozím století. Prezident Herbert Hoover se postavil proti intervencionismu a vypracoval politiku, kterou Roosevelt zdokonalil.
Hlavním principem politiky bylo nevměšování a nezasahování do vnitřních záležitostí Latinské Ameriky. Také posílila myšlenku, že Spojené státy budou "dobrým sousedem" a budou se zapojit do vzájemných výměn s latinskoamerickými zeměmi. Rooseveltova administrativa očekávala, že tato nová politika vytvoří nové ekonomické příležitosti ve formě vzájemných obchodních dohod a znovu prosadí vliv Spojených států v Latinské Americe. Mnoho latinskoamerických vlád však nebylo přesvědčeno a po několika desetiletích začaly Spojené státy svou současnou roli "světového policisty".
Pozadí
Před Rooseveltovou politikou dobrého sousedství byla americká zahraniční politika vůči Latinské Americe charakterizována intervencionismem. Spojené státy se opakovaně vojensky vměšovaly do záležitostí latinskoamerických zemí, což vedlo k velkému odporu a nepřátelství.
Rooseveltova politika
Roosevelt nastoupil do úřadu v roce 1933 s odhodláním změnit americkou zahraniční politiku vůči Latinské Americe. Věřil, že politika intervencionismu byla neúčinná a škodlivá a že Spojené státy by měly místo toho usilovat o spolupráci a vzájemný respekt.
Rooseveltova politika dobrého sousedství měla několik klíčových principů:
Nevměšování: Spojené státy se zavázaly, že nebudou zasahovat do vnitřních záležitostí latinskoamerických zemí.
Vzájemný respekt: Spojené státy uznaly suverenitu latinskoamerických zemí a zavázaly se je respektovat jako rovnocenné partnery.
Vzájemné výhody: Spojené státy se snažily budovat vztahy s latinskoamerickými zeměmi na základě vzájemných výhod.
Důsledky
Rooseveltova politika dobrého sousedství měla významný dopad na vztahy mezi Spojenými státy a Latinskou Amerikou. Zmírnila napětí a nepřátelství, které existovaly předtím, a pomohla vytvořit atmosféru spolupráce a důvěry.
Politika také vedla ke zvýšení obchodu a investic mezi Spojenými státy a Latinskou Amerikou. Spojené státy uzavřely s několika latinskoamerickými zeměmi vzájemné obchodní dohody, které zvýšily tok zboží a služeb mezi oběma regiony.
Odkaz
Rooseveltova politika dobrého sousedství je dodnes považována za jeden z nejúspěšnějších příkladů americké zahraniční politiky. Pomohla změnit vztahy mezi Spojenými státy a Latinskou Amerikou a vytvořila základ pro budoucí spolupráci.
Politika byla však také kritizována za to, že byla příliš idealistická a že ignorovala některé skutečné problémy, které existovaly v Latinské Americe. Přesto zůstává důležitým příkladem toho, jak mohou Spojené státy spolupracovat s jinými zeměmi na základě vzájemného respektu a spolupráce.