Fulgencio Batista y Zaldívar Narodil se: 16. ledna 1901 v Banes na Kubě Zemřel: 6. srpna 1973 v Marbelle ve Španělsku Fulgencio Batista y Zaldívar byl kubánský vojenský důstojník a politik, který byl zvolen prezidentem Kuby v letech 1940 až 1944 a vojenským diktátorem v letech 1952 až 1959, kdy byl svržen během kubánské revoluce. Batista původně získal moc v roce 1933 během vzpoury seržantů, která svrhla prozatímní vládu Carlose Manuela de Céspeda y Quesady. Batista se pak sám jmenoval náčelníkem ozbrojených sil v hodnosti plukovníka a fakticky ovládal pětičlenný "pentarchát", který fungoval jako kolektivní hlava státu. Kontrolu si udržel prostřednictvím řady loutkových prezidentů až do roku 1940, kdy byl zvolen prezidentem na populistické platformě. Poté zavedl kubánskou ústavu z roku 1940 a sloužil až do roku 1944. Po skončení svého funkčního období se Batista přestěhoval na Floridu a v roce 1952 se vrátil na Kubu, aby kandidoval na prezidenta. Čelil jisté volební porážce, vedl vojenský převrat proti prezidentovi Carlosu Prío Socarrásovi, který volbám předešel. Batista se vrátil k moci a získal finanční, vojenskou a logistickou podporu od vlády Spojených států, pozastavil ústavu z roku 1940 a zrušil většinu politických svobod, včetně práva na stávku. Poté se spojil s nejbohatšími vlastníky půdy, kteří vlastnili největší cukrové plantáže, a předsedal stagnující ekonomice, která prohloubila propast mezi bohatými a chudými Kubánci. Nakonec to dospělo do bodu, kdy byl většinový podíl cukrovarnického průmyslu v rukou USA a cizinci vlastnili 70 % orné půdy. Batistův represivní režim tak začal systematicky profitovat z využívání komerčních zájmů Kuby vyjednáváním výhodných vztahů jak s americkou mafií, která kontrolovala drogy, hazard a prostituci v Havaně, tak s velkými nadnárodními společnostmi se sídlem v USA, kterým byly uděleny lukrativní smlouvy. Aby potlačil rostoucí nespokojenost mezi obyvatelstvem, která se následně projevila v častých studentských nepokojích a demonstracích, zavedl Batista přísnější cenzuru médií a zároveň využil svou tajnou policii, Bureau for the Repression of Communist Activities, k provádění rozsáhlého násilí, mučení a veřejných poprav. Tyto vraždy se stupňovaly v roce 1957, kdy se začaly prosazovat socialistické myšlenky. Lidé byli zabíjeni, přičemž odhady se pohybují od stovek do přibližně 20 000 mrtvých. Tato taktika nakonec nedokázala potlačit nepokoje a místo toho se stala katalyzátorem rozšířenějšího odporu. Po dva roky (prosinec 1956 – prosinec 1958) vedlo Castrovo Hnutí 26. července a další povstalecké elementy městské a venkovské partyzánské povstání proti Batistově vládě, které vyvrcholilo jeho konečnou porážkou povstalci pod velením Che Guevary v bitvě u Santa Clary na Nový rok 1959. Batista okamžitě uprchl z ostrova s nashromážděným osobním jměním do Dominikánské republiky, kde měl moc silák a bývalý vojenský spojenec Rafael Trujillo. Batista nakonec našel politický azyl v Salazarově Portugalsku, kde nejprve žil na ostrově Madeira a poté v Estorilu. Podílel se na obchodních aktivitách ve Španělsku a v době své smrti na srdeční infarkt v roce 1973 pobýval v Guadalmině.
Facebook Twitter