Fidel Castro: Životopis Fidel Alejandro Castro Ruz (1926-08-13 – 2016-11-25) byl kubánský revolucionář a politik, který byl vůdcem Kuby od roku 1959 do roku 2008, kdy působil jako předseda vlády Kuby od roku 1959 do roku 1976 a prezident od roku 1976 do roku 2008. Ideologicky marxista-leninista a kubánský nacionalista, působil také jako první tajemník Komunistické strany Kuby od roku 1965 do roku 2011. Za jeho vlády se Kuba stala jednopartijovým komunistickým státem; průmysl a podnikání byly znárodněny a socialistické reformy byly implementovány v celé společnosti. Castro se narodil v Biránu jako syn bohatého španělského farmáře a během studia práv na Havaně přijal levicové a antiimperialistické myšlenky. Po účasti na povstáních proti pravicovým vládám v Dominikánské republice a Kolumbii plánoval svržení kubánského prezidenta Fulgencia Batisty a v roce 1953 zahájil neúspěšný útok na kasárna Moncada. Po roce vězení odcestoval Castro do Mexika, kde založil revoluční skupinu Hnutí 26. července se svým bratrem Raúlem Castrem a Ernestem "Che" Guevarou. Po návratu na Kubu hrál Castro klíčovou roli v kubánské revoluci, když vedl Hnutí v partyzánské válce proti Batistovým silám ze Sierry Maestry. Po svržení Batisty v roce 1959 převzal Castro vojenskou a politickou moc jako kubánský předseda vlády. Spojené státy se začaly stavět proti Castrově vládě a neúspěšně se ho pokusily odstranit atentátem, hospodářským embargem a kontrarevolucí, včetně invaze v Zátoce sviní v roce 1961. Castro se těmto hrozbám postavil a spojil se se Sovětským svazem a umožnil Sovětům umístit na Kubu jaderné zbraně, což v roce 1962 vedlo ke kubánské raketové krizi – určující události studené války. Castro přijal marxisticko-leninský model rozvoje a přeměnil Kubu v jednopartijní socialistický stát pod vládou komunistické strany, první na západní polokouli. Politiky zavádějící ústřední hospodářské plánování a rozšiřující zdravotní péči a vzdělávání doprovázela státní kontrola tisku a potlačování vnitřního nesouhlasu. V zahraničí Castro podporoval antiimperialistické revoluční skupiny a podporoval vznik marxistických vlád v Chile, Nikaragui a Grenadě a také vysílal vojska na pomoc spojencům ve válkách Jom Kippur, Ogaden a Angole. Tyto akce, spolu s Castrovovým vedením Hnutí nezúčastněných v letech 1979 až 1983 a kubánským lékařským internacionalismem, zvýšily profil Kuby na světové scéně. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 vedl Castro Kubu hospodářským poklesem "zvláštního období" a přijal ekologické a antiglobalizační myšlenky. Ve 20. letech 20. století uzavřel Castro spojenectví v latinskoamerickém "růžovém přílivu" – jmenovitě s venezuelským Hugem Chávezem – a vytvořil Bolivarovský pakt pro Ameriku. V roce 2006 Castro předal své pravomoci viceprezidentovi Raúlu Castrovi, který byl v roce 2008 Národním shromážděním zvolen prezidentem. Castro, nejdelší dobu sloužící nekorunovaný představitel státu ve 20. a 21. století, polarizoval světové mínění. Jeho příznivci ho považují za zastánce socialismu a antiimperialismu, jehož revoluční vláda prosazovala hospodářskou a sociální spravedlnost a zároveň zajišťovala nezávislost Kuby na americké hegemonii. Jeho kritici ho považují za diktátora, jehož administrativa dohlížela na porušování lidských práv, exodus mnoha Kubánců a ochuzení ekonomiky země.
Facebook Twitter