Nikaragujská revoluce Nikaragujská revoluce (španělsky Revolución Nicaragüense nebo Revolución Popular Sandinista) zahrnovala rostoucí odpor vůči diktatuře Somozů v 60. a 70. letech, kampaň vedenou Sandinistickou frontou národního osvobození (FSLN) za svržení diktatury v letech 1978–79, následné úsilí FSLN vládnout Nikaragui od roku 1979 do roku 1990 a válku Contras, která se vedla mezi nikaragujskou vládou vedenou FSLN a Contras podporovanými Spojenými státy v letech 1981 až 1990. Revoluce znamenala významné období v dějinách Nikaraguy a odhalila zemi jako jedno z hlavních bojišť zástupných válek studené války, které přitahovalo velkou mezinárodní pozornost. Prvotní svržení diktátorského režimu Somozů v letech 1978–79 byla špinavá záležitost a válka Contras v 80. letech si vyžádala životy desítek tisíc Nikaragujců a byla předmětem ostré mezinárodní debaty. Vzhledem k politickým nepokojům, selhávající ekonomice a klesajícímu vlivu vlády dostávaly v 80. letech jak FSLN (levicové sdružení politických stran), tak Contras (pravicové sdružení kontrarevolučních skupin) velké množství pomoci od supervelmocí studené války (v tomto případě Sovětského svazu a Spojených států). Mírový proces začal dohodami ze Sapoá v roce 1988 a válka Contras skončila po podpisu dohody z Tela v roce 1989 a demobilizaci armád FSLN a Contras. Druhé volby v roce 1990 měly za následek zvolení většiny protisandinistických stran a FSLN předala moc.
Facebook Twitter