Rafael Trujillo Rafael Leónidas Trujillo Molina (24. října 1891 – 30. května 1961), přezdívaný El Jefe (španělsky: [el ˈxefe]), byl dominikánský vojenský velitel a diktátor, který vládl Dominikánské republice od srpna 1930 až do svého zavraždění v květnu 1961. Působil jako prezident od roku 1930 do roku 1938 a znovu od roku 1942 do roku 1952, po zbytek svého života vládl jako nevolený vojenský vůdce s loutkovými prezidenty. Jeho 31letá vláda, známá Dominikáncům jako Trujillská éra (španělsky: El Trujillato nebo La Era de Trujillo), byla jednou z nejdelších vlád nemonarchistického vůdce na světě a soustředila se kolem kultu osobnosti vládnoucí rodiny. Byla také jednou z nejbrutálnějších; Trujillovy bezpečnostní síly, včetně nechvalně známého SIM, byly zodpovědné za možná až 50 000 vražd. Mezi ně patřilo 12 000 až 30 000 Haiťanů v nechvalně známém masakru petrželky v roce 1937, který dodnes ovlivňuje dominikánsko-haitské vztahy. Během své dlouhé vlády bylo rozsáhlé využívání státního terorismu vládou Trujilla hojné i za hranicemi státu, včetně pokusu o atentát na venezuelského prezidenta Rómula Betancourta v roce 1960, únosu a zmizení baskického exulanta Jesúse Galíndeze v New Yorku v roce 1956 a vraždy španělského spisovatele Josého Almoiny v Mexiku, také v roce 1960. Tyto činy, zejména předpokládaná vražda Galíndeze, naturalizovaného občana USA, pokus o vraždu Betancourta, neochvějného kritika Trujilla, a vražda sester Mirabalových, které patřily k jeho nejvýznamnějším odpůrcům, v roce 1960, narušily vztahy mezi Dominikánskou republikou a mezinárodním společenstvím a vedly k sankcím OAS a ekonomické a vojenské pomoci dominikánským opozičním silám. Po tomto významném roce se proti němu obrátily velké části dominikánského establishmentu, včetně armády. 30. května 1961 byl zavražděn skupinou spiklenců vedenou generálem Antoniem Imbertem Barrerou. Bezprostředně poté převzal dočasnou kontrolu nad zemí Trujilloův syn Ramfis, který popravil většinu spiklenců. V listopadu 1961 byla rodina Trujillo nucena odejít do exilu titulárním prezidentem Joaquínem Balaguerem, který zavedl reformy na otevření režimu. Vražda vedla k občanskému konfliktu, který skončil dominikánskou občanskou válkou a intervencí USA-OAS, která se nakonec stabilizovala v rámci vícestrannického systému v roce 1966. Trujillská éra se odehrála v hispánském karibském prostředí, které bylo obzvláště náchylné na diktátory. Jen v zemích karibské pánve se jeho diktatura překrývala s diktaturami na Kubě, v Nikaragui, Guatemale, Salvadoru, Hondurasu, Venezuele a na Haiti. V perspektivě byla Trujillská diktatura hodnocena jako výraznější a brutálnější než její současníci. Trujillo zůstává polarizující postavou v Dominikánské republice, protože pouhá dlouhověkost jeho vlády ztěžuje nezaujaté hodnocení. Zatímco jeho příznivci mu připisují zásluhy za to, že přinesl dlouhodobou stabilitu, hospodářský růst a prosperitu, zdvojnásobení střední délky života průměrných Dominikánců a ztrojnásobení HDP, kritici odsuzují těžkopádnou a násilnou povahu jeho režimu, včetně vraždy desítek tisíc, jeho otevřený rasismus a xenofobie vůči Haiťanům, jakož i nepotismus rodiny Trujillo, rozšířenou korupci a drancování přírodních a ekonomických zdrojů země.
Facebook Twitter