Caracazo
Caracazo je název daný vlně protestů, nepokojů a rabování, které začaly 27. února 1989 v Guarenasu a rozšířily se do Caracasu a okolních měst poté, co prezident Carlos Andrés Pérez zvrátil svou politiku. Týdenní střety si vyžádaly stovky až tisíce obětí, většinou z rukou bezpečnostních složek a armády.
Protesty začaly především v reakci na přijetí ekonomických reforem prosazovaných Mezinárodním měnovým fondem, zavedení úsporných opatření a následné zvýšení ceny benzínu a dopravy.
Příčiny
Caracazo bylo výsledkem řady faktorů, včetně:
Ekonomická krize: Venezuela zažila v 80. letech ekonomickou krizi, která vedla k vysoké inflaci, nezaměstnanosti a chudobě.
Úsporná opatření: Vláda prezidenta Péreze zavedla úsporná opatření, která zahrnovala snížení výdajů, zvýšení daní a zmrazení mezd. Tato opatření měla za cíl snížit deficit a stabilizovat ekonomiku, ale měla negativní dopad na životní úroveň obyvatel.
Zvýšení cen: Vláda také zvýšila ceny benzínu a dopravy, což vyvolalo široké rozhořčení.
Protesty
Protesty začaly 27. února 1989 v Guarenasu, městě na okraji Caracasu. Rychle se rozšířily do Caracasu a okolních měst a vyústily v násilné střety mezi demonstranty a bezpečnostními složkami.
Protestující se střetávali s policií a vojáky, ničili majetek a rabovali obchody. Bezpečnostní složky použily slzný plyn, vodní děla a střelné zbraně k potlačení protestů.
Následky
Caracazo si vyžádalo stovky až tisíce obětí. Oficiální počet obětí je 277, ale neoficiální odhady uvádějí až 5 000 mrtvých. Zraněno bylo také přes 2 000 lidí.
Caracazo mělo dalekosáhlé politické důsledky. Vedlo k pádu vlády prezidenta Péreze a k období politické nestability. Caracazo také odhalilo hluboké sociální a ekonomické problémy, které trápily Venezuelu.
Odkaz
Caracazo zůstává významnou událostí v venezuelské historii. Je připomínkou křehkosti demokracie a nebezpečí ekonomických reforem, které nejsou citlivé k potřebám lidí.