Vzdělávací nerovnost Vzdělávací nerovnost je nerovnoměrné rozdělení vzdělávacích zdrojů, mezi něž patří mimo jiné financování škol, kvalifikovaní a zkušení učitelé, knihy a technologie, sociálně vyloučeným komunitám. Tyto komunity bývají historicky znevýhodněné a utlačované. Jednotlivcům patřícím k těmto marginalizovaným skupinám je často odepřen přístup ke školám s dostatečnými zdroji. Nerovnost vede k velkým rozdílům ve vzdělávacím úspěchu či efektivitě těchto jednotlivců a nakonec potlačuje sociální a ekonomickou mobilitu. Nerovnost ve vzdělávání se dělí na různé typy: regionální nerovnost, nerovnost podle pohlaví, nerovnost podle sociální stratifikace, nerovnost podle příjmů rodičů, nerovnost podle povolání rodičů a mnoho dalších. Měření vzdělávací účinnosti se liší podle země a dokonce i provincií/států v rámci země. Obecně se k měření vzdělávacího úspěchu a toho, čeho lze u jednotlivce dosáhnout, používají známky, průměr známek, výsledky testů, jiné známky, míra předčasného ukončení studia, statistiky přijetí na vysokou školu a míra dokončení vysoké školy. To jsou míry akademické výkonnosti jednotlivce. Při určování toho, co by se mělo měřit z hlediska vzdělávacího úspěchu jednotlivce, mnoho vědců a akademiků navrhuje, že GPA, výsledky testů a jiná měřítka výkonnosti nejsou jedinými užitečnými nástroji při určování účinnosti. Kromě akademického výkonu by se při určování vzdělávacího úspěchu jednotlivců měly brát v úvahu také dosažení vzdělávacích cílů, osvojení si požadovaných dovedností a kompetencí, spokojenost, vytrvalost a výkonnost po ukončení vysoké školy. Vědci tvrdí, že akademický úspěch je pouze přímým důsledkem dosažení vzdělávacích cílů a osvojení si požadovaných dovedností a kompetencí. Pro přesné měření vzdělávací účinnosti je nezbytné oddělit akademický úspěch, protože zachycuje pouze výkonnost studenta, a nikoli nutně jeho učení nebo schopnost efektivně využít to, co se naučil. Velká část vzdělávací nerovnosti je připisována ekonomickým rozdílům, které často souvisejí s rasovými rozdíly, a mnoho moderních rozhovorů o vzdělávací rovnosti obě věci spojuje, což ukazuje, jak jsou neoddělitelné od bydliště a v poslední době i jazyka. V mnoha zemích existuje hierarchie nebo hlavní skupina lidí, kteří mají větší prospěch než menšinové skupiny lidí nebo nižší systémy v dané oblasti, například indický kastovní systém. Ve studii o vzdělávací nerovnosti v Indii uvedli autoři Majumbar, Manadi a Jos Mooij, že „společenská třída ovlivňuje vzdělávací systém, vzdělávací procesy a vzdělávací výsledky“ (Majumdar, Manabi a Jos Mooij). Někdy může rasa, náboženství a etnický původ rozhodnout o budoucnosti a příležitostech dítěte ve vzdělávání a dalších oblastech. U dívek, které jsou již znevýhodněné, může mít škola dostupná pouze pro vyšší třídy nebo většinu lidí v různorodém místě, jako je jižní Asie, vliv na systémy, aby vyhovovaly jednomu typu lidí a vylučovaly všechny ostatní. To je případ mnoha skupin v jižní Asii. V článku o vzdělávací nerovnosti ovlivněné skupinami lidí organizace Action Education tvrdí, že „narození do etnické menšiny nebo jazykové menšiny může vážně ovlivnit šanci dítěte na školní docházku a na to, co se tam naučí“ (Action Education). Vidíme, že stále více zdrojů je vytvářeno pouze pro určité dívky, převážně pro ty, které mluví jazykem města. Naproti tomu více dívek z venkovských komunit v jižní Asii zůstává stranou a tedy mimo školu. Vzdělávací nerovnost mezi bílými studenty a studenty z menšin nadále prohlubuje sociální a ekonomickou nerovnost. Po celém světě probíhají neustálé pokusy o reformu vzdělávání na všech úrovních. S různými příčinami, které jsou hluboce zakořeněny v historii, společnosti a kultuře, je tuto nerovnost těžké vymýtit. Ačkoli je to obtížné, vzdělání je životně důležité pro rozvoj společnosti. Podporuje „občanství, identitu, rovnost příležitostí a sociální začleňování, sociální soudržnost, jakož i hospodářský růst a zaměstnanost“ a z těchto důvodů je rovnost široce podporována. Globální vzdělávací nerovnost je zřejmá v probíhající krizi učení, kdy je sice více než 91 % dětí na celém světě zapsáno do základní školy, ale velká část z nich se neučí. Studie Světové banky zjistila, že „53 procent dětí v zemích s nízkými a středními příjmy nedokáže do konce základní školy přečíst a porozumět jednoduchému příběhu“. Uznání globální vzdělávací nerovnosti vedlo k přijetí Cíle udržitelného rozvoje Organizace spojených národů č. 4, který podporuje inkluzivní a spravedlivé kvalitní vzdělávání pro všechny. Nerovné vzdělávací výsledky jsou připisovány několika proměnným, včetně rodiny původu, pohlaví a společenské třídy. Vzdělávací nerovnosti ve Spojených státech a dalších zemích přispívají také dosažené vzdělání, výdělky, zdravotní stav a politická účast.
Facebook Twitter