Kečuánské jazyky
Úvod
Kečuánština (kečua, runa simi) je domorodá jazyková rodina, která se zrodila v centrálním Peru a později se rozšířila do dalších zemí And. Vychází ze společného předka, tzv. „protokečuánštiny“, a je dnes nejrozšířenější předkolumbovskou jazykovou rodinou v Americe. V roce 2004 mělo odhadem 8–10 milionů mluvčích a podle posledních dostupných údajů z roku 2011 necelých 7 milionů. V Peru hovoří kečuánským jazykem asi 13,9 % (3,7 milionu) obyvatel.
Ačkoli se kečuánština začala šířit již mnoho století před vznikem Inků, její předchozí expanze také znamenala, že se stala primární jazykovou rodinou v Incké říši. Španělé také podporovali její používání až do peruánského boje za nezávislost v 80. letech 18. století. V důsledku toho se dnes stále široce mluví různými kečuánskými jazyky, které jsou v mnoha regionech spoluúředními a v Peru jsou po španělštině nejrozšířenější jazykovou linií.
Dělení
Kečuánská jazyková rodina se dělí na dvě hlavní větve:
Kečuánština I (severní kečuánština)
Kečuánština II (jižní kečuánština)
Kečuánština I se dále dělí na tři podskupiny:
Quechua A
Quechua B
Quechua C
Kečuánština II se dělí na dvě podskupiny:
Quechua I
Quechua II
Rozšíření
Kečuánské jazyky se mluví v následujících zemích And:
Argentina
Bolívie
Chile
Kolumbie
Ekvádor
Peru
Historie
Kečuánské jazyky mají dlouhou a bohatou historii. Předpokládá se, že vznikly v centrálním Peru kolem roku 500 př. n. l. a postupně se šířily do okolních oblastí. V době Incké říše se kečuánština stala úředním jazykem a rozšířila se po celé říši. Po španělském dobytí Ameriky byla kečuánština nadále používána jako jazyk komunikace mezi domorodým obyvatelstvem. V 19. století se však její používání začalo omezovat kvůli politice španělských kolonizátorů a šíření španělštiny.
V posledních desetiletích se kečuánské jazyky těší novému oživení. Vlády v Peru, Bolívii a Ekvádoru přijaly politiky na podporu jejich používání a výuky. Dnes se kečuánské jazyky používají v různých oblastech, včetně vzdělávání, médií a vlády.
Kultura
Kečuánské jazyky jsou úzce spjaty s kulturou And. Obsahují bohatou slovní zásobu související s přírodním prostředím, zemědělstvím a domorodými tradicemi. Kečuánské jazyky se také používají v literatuře, hudbě a tanci.
Současná situace
Dnes se kečuánskými jazyky mluví asi 7 milionů lidí v Andách. Největší počet mluvčích je v Peru, kde kečuánštinu hovoří asi 3,7 milionu lidí. Kečuánské jazyky jsou také uznány jako úřední jazyky v Peru, Bolívii a Ekvádoru. V posledních letech dochází k oživení používání kečuánských jazyků v těchto zemích.