Zlatý věk mexické kinematografie
Zlatý věk mexické kinematografie (španělsky: Época de Oro del Cine Mexicano) je období rozkvětu v historii mexické kinematografie, které začalo v roce 1936 premiérou filmu Allá en el Rancho Grande a vyvrcholilo v letech 1947–1957.
Během druhé světové války došlo k úpadku filmového průmyslu v USA a Evropě, protože materiály dříve určené pro filmovou produkci byly nyní určeny pro nový zbrojní průmysl. Mnoho zemí se začalo soustředit na natáčení filmů o válce, což dalo Mexiku příležitost produkovat komerční filmy pro mexický a latinskoamerický trh. Toto kulturní prostředí podpořilo vznik nové generace režisérů a herců, kteří jsou dodnes považováni za ikony v Mexiku i dalších hispánských zemích. Mexické kinematografii zlatého věku se také připisuje zásluha za prosazení norteňské hudby do chilské populární kultury.
Hlavní představitelé:
Tito Guízar
Esther Fernández