Domingo Faustino Sarmiento Domingo Faustino Sarmiento (španělsky: [doˈmiŋɡo saɾˈmjento]; narozen jako Domingo Faustino Fidel Valentín Sarmiento y Albarracín; 15. února 1811 – 11. září 1888) byl argentinský aktivista, intelektuál, spisovatel, státník a druhý prezident Argentiny. Jeho tvorba zahrnovala širokou škálu žánrů a témat, od žurnalistiky po autobiografii, politickou filozofii a historii. Byl členem skupiny intelektuálů známé jako Generace roku 1837, která měla velký vliv na Argentinu 19. století. Obzvláště se zabýval otázkami vzdělávání a byl také důležitým vlivem na literaturu tohoto regionu. Sarmiento vyrůstal v chudé, ale politicky aktivní rodině, která mu vydláždila cestu k mnoha jeho budoucím úspěchům. Mezi lety 1843 a 1850 často pobýval v exilu a psal jak v Chile, tak v Argentině. Jeho největším literárním dílem je Facundo, kritika Juana Manuela de Rosase, kterou Sarmiento napsal během svého působení v novinách El Progreso během exilu v Chile. Kniha mu přinesla mnohem více než jen literární uznání; vynaložil své úsilí a energii na boj proti diktaturám, zejména té Rosově, a srovnával osvícenou Evropu – svět, kde byly podle něj ceněny demokracie, sociální služby a inteligentní myšlení – s barbarstvím gauča a především caudilla, nemilosrdných siláků argentinského 19. století. Během svého prezidentství v Argentině v letech 1868 až 1874 Sarmiento prosazoval inteligentní myšlení – včetně vzdělávání dětí a žen – a demokracii pro Latinskou Ameriku. Také využil příležitosti k modernizaci a vývoji železničních systémů, poštovního systému a komplexního vzdělávacího systému. Strávil mnoho let v ministerských funkcích na federální a státní úrovni, kde cestoval do zahraničí a zkoumal jiné vzdělávací systémy. Sarmiento zemřel v Asunciónu v Paraguayi ve věku 77 let na srdeční infarkt. Byl pohřben v Buenos Aires. Dnes je respektován jako politický inovátor a spisovatel. Miguel de Unamuno ho považoval za jednoho z největších spisovatelů kastilské prózy.
Facebook Twitter