Sto roků samoty
Sto roků samoty (španělsky Cien años de soledad) je román kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze z roku 1967, který vypráví příběh několika generací rodiny Buendíů, jejíž patriarcha José Arcadio Buendía založil fiktivní město Macondo. Román je často považován za jeden z největších literárních počinů světové literatury.
Magický realismus a tematická podstata Sta roků samoty z něj učinily důležitý román latinskoamerického literárního boomu 60. a 70. let 20. století, který byl stylově ovlivněn modernismem (evropským a severoamerickým) a kubánským avantgardním literárním hnutím. Od svého prvního vydání v květnu 1967 v Buenos Aires nakladatelstvím Editorial Sudamericana bylo Sto roků samoty přeloženo do 46 jazyků a prodalo se více než 50 milionů výtisků.
Román, považovaný za Garcíi Márquezovo mistrovské dílo, zůstává široce uznávaný a je uznáván jako jedno z nejvýznamnějších děl jak v hispánském literárním kánonu, tak ve světové literatuře.
Postavy
José Arcadio Buendía: Patriarcha rodiny Buendíů, který založil Macondo.
Úrsula Iguaránová: Josého Arcardia manželka, silná a odhodlaná žena.
Aureliano Buendía: Prvorozený syn Josého Arcardia a Úrsuly, válečný hrdina.
Remedios Moscote: Aurelianova manželka, krásná a nevinná dívka.
Amaranta: Josého Arcardia a Úrsulina dcera, krásná a vášnivá žena.
Rebeca: Aurelianova druhá manželka, tajemná a nešťastná žena.
José Arcadio Druhý: Aureliano a Rebečin syn, tyran a revolucionář.
Melquíades: Záhadný cikán, který navštěvuje Macondo a zanechává rodině Buendíů svitky, které obsahují historii rodiny.
Témata
Samota: Hlavním tématem románu je samota, kterou zažívají členové rodiny Buendíů.
Osud: Rodina Buendíů je odsouzena k opakování stejných chyb a tragédií, jako by byli řízeni neúprosným osudem.
Historie: Román zkoumá historii Latinské Ameriky a její dopad na jednotlivce.
Magický realismus: Román využívá magický realismus, styl, který mísí reálné a fantastické prvky.
Styl
Dlouhé věty: García Márquezův styl je charakteristický dlouhými, plynulými větami.
Poetický jazyk: Román je napsán poetickým jazykem, který vytváří bohatou a smyslnou atmosféru.
Magický realismus: Román využívá magický realismus, styl, který mísí reálné a fantastické prvky.
Vliv
Sto roků samoty mělo významný vliv na světovou literaturu. Román pomohl popularizovat magický realismus a inspiroval mnoho dalších spisovatelů. Román byl také přeložen do mnoha jazyků a stal se bestsellerem po celém světě.