Zóna volného obchodu Zóna volného obchodu je region zahrnující obchodní blok, jehož členské země podepsaly dohodu o volném obchodu (FTA). Takové dohody zahrnují spolupráci mezi alespoň dvěma zeměmi za účelem snížení obchodních překážek, importních kvót a tarifů a zvýšení obchodu se zbožím a službami mezi nimi. Pokud se mohou fyzické osoby volně pohybovat mezi zeměmi, pak by se kromě dohody o volném obchodu jednalo také o otevřenou hranici. Lze ji považovat za druhou fázi ekonomické integrace. [1] Celní unie jsou zvláštním typem zóny volného obchodu. Všechny tyto oblasti mají vnitřní dohody, které strany uzavírají za účelem liberalizace a usnadnění obchodu mezi sebou. Zásadním rozdílem mezi celními uniemi a zónami volného obchodu je jejich přístup k třetím stranám. Zatímco celní unie vyžaduje, aby všechny strany stanovovaly a udržovaly stejné vnější tarify, pokud jde o obchod s nestrannými stranami, strany zóny volného obchodu tomuto požadavku nepodléhají. Místo toho mohou stanovit a udržovat jakýkoli tarifní režim vztahující se na dovoz z nestranných stran, který považují za nezbytný. [2] Ve zóně volného obchodu bez harmonizovaných vnějších tarifů přijmou strany systém preferenčních pravidel původu, aby se odstranilo riziko odklonu obchodu. [3] Termín zóna volného obchodu byl původně v rámci Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT 1994) myšlen tak, aby zahrnoval pouze obchod se zbožím. [4] Dohoda s podobným účelem, tj. posílit liberalizaci obchodu se službami, je podle článku V Všeobecné dohody o obchodu se službami (GATS) označována jako „dohoda o ekonomické integraci“. [5] V praxi se však tento termín nyní běžně používá k označení dohod, které pokrývají nejen zboží, ale také služby a dokonce i investice.
Facebook Twitter