Punové Punové, známí také jako Kartaginci (a někdy jako Západní Féničané), byli semitský národ, který se během rané doby železné vystěhoval z Fénicie do západního Středomoří. V moderní vědě se termín Punové, latinský ekvivalent řecky odvozeného termínu Féničané, používá výhradně k označení Féničanů v západním Středomoří, následujících linii řeckého východu a latinského západu. Největší punskou osadou byla Starověká Kartágo (v podstatě moderní Tunis), ale podél severoafrického pobřeží bylo dalších 300 osad od Leptis Magna v moderní Libyi po Mogador v jižním Maroku, stejně jako západní Sicílie, jižní Sardinie, jižní a východní pobřeží Iberského poloostrova, Malta a Ibiza. Jejich jazyk, punština, byl dialektem fénického jazyka, jednoho ze severozápadních semitských jazyků pocházejících z Levanty. Literární zdroje uvádějí dva momenty tyrských osad na západě, první ve 12. století před naším letopočtem (města Utica, Lixus a Gadir), který nebyl archeologicky potvrzen, a druhý na konci 9. století před naším letopočtem, doložený písemnými odkazy na východě i západě, který vyvrcholil založením kolonií v severozápadní Africe (města Auza, Kartágo a Kition) a stal se součástí obchodních sítí spojených s Tyrem, Arvadem, Byblos, Berytem, Ekronem a Sidonem ve fénické vlasti. Přestože byly po celou svou historii zachovány vazby s Fénicií, rozvíjeli také úzké obchodní vztahy s jinými národy západního Středomoří, jako byli Sicilané, Sardinci, Berbeři, Řekové a Ibeřané, a rozvíjeli některé kulturní rysy odlišné od těch ve své fénické vlasti. Některé z nich sdíleli všichni západní Féničané, zatímco jiné byly omezeny na jednotlivé regiony v punské sféře. Západní Féničané byli uspořádáni do mnoha samosprávných městských států. Kartágo se do 5. století před naším letopočtem stalo největším a nejmocnějším z těchto městských států a ve 4. století před naším letopočtem získalo stále těsnější kontrolu nad punskou Sicílií a Sardinií, ale komunity na Iberském poloostrově zůstaly mimo jejich kontrolu až do druhé poloviny 3. století před naším letopočtem. Během punských válek (264–146 př. n. l.) Římané zpochybnili kartaginskou hegemonii v západním Středomoří, což vyvrcholilo zničením Kartága v roce 146 př. n. l., ale punský jazyk a punská kultura přetrvávaly pod římskou nadvládou a na některých místech přežívaly až do pozdní antiky.
Facebook Twitter