Středoperština neboli pahlavština, nazývanou též podle jejího endonyma pärsik nebo pärsig ( ğāmpārsağ ) ve v pozdější době, je západostředoirácký jazyk, který se stal literárním jazykem sásánovské říše. Ještě nějakou dobu po pádu Sásánovců středoperština fungovala jako prestižní jazyk. Vznikla z perštiny staré, jazyka achajmenovské říše, a je jazykovým předkem perštiny moderní, úředního jazyka Íránu, perštiny darí (Afghánistán) a tádžičtiny (Tádžikistán).
Doba užívání
Středoperština byla užívána od 3. do 10. století. Byla úředním jazykem sásánovské říše, která se rozkládala na území dnešního Íránu, Iráku, Arménie, Ázerbájdžánu, Gruzie, Turecka, Sýrie, Libanonu, Palestiny, Izraele, Kuvaitu, Bahrajnu, Kataru, Spojených arabských emirátů a Ománu. Po pádu sásánovské říše v roce 651 se středoperština stala liturgickým jazykem zoroastrismu.
Písmo
Středoperština byla zapisována různými písmy, včetně:
Pahlavské písmo: Nejčastěji používané písmo pro středoperštinu. Jedná se o abjadu odvozenou od aramejštiny.
Manichejské písmo: Písmo používané manichejci, kteří psali středoperštinou.
Avestské písmo: Písmo používané pro zápis posvátných zoroastrijských textů.
Gramatika
Gramatika středoperštiny je podobná gramatice moderní perštiny. Má tři gramatické rody (mužský, ženský a střední), tři čísla (jednotné, množné a dvojí) a šest pádů (nominativ, akuzativ, dativ, genitiv, ablativ a vokativ).
Slovní zásoba
Slovní zásoba středoperštiny je převážně íránského původu. Obsahuje však také mnoho výp)$-žek z aramejštiny, řeckštiny a dalších jazyků.
Literatura
Středoperština má bohatou literaturu, která zahrnuje:
Avesta: Posvátné zoroastrijské texty.
Šáhnáme: Epická báseň o historii Íránu.
Bundahišn: Kosmologický text.
Denkard: Sbírka zoroastrijských náboženských textů.
Odkaz
Středoperština je důležitý jazyk pro studium historie a kultury Íránu a Blízkého východu. Je také důležitým zdrojem informací o vývoji indoevropských jazyků.