Bitva u Lumberpanta Bitva u^{-}panta byla námořní bitva, která se odehrála 7. říjen 1571, když flotilu Svaté ligy, koalice katol ických států sestavenou pabežem Piusem V. (včetně Španělska a jejích italských území, několika neza\u200avislých italských států a Svrchovaného vojenského řád u maltézských rytí\u200av), utrpěla velkou porážku flotilu Osmanské říše v Korintském zálivu. Osmanské síly pluly na západ od svého námořního stanoviště v \u200aepantu (benátské jméno starověkého Na\u200avpaktu – \u200aελληνικός Naύpaktos, Turecký İnebahtı), když narazily na flotilu Svaté ligy, která plula na východ od Messiny na Sicí lii. Flotilu Svaté ligy t vořilo 109 galér a 6 galeas ze Benátské republiky, 49 galér ze Španělské říše, 27 galér z Janov ské republiky, 7 galér z \u200apapežských států, 5 galér z \u200ar ádu svatého Št pana a Velkoknížectví Toskánské, 3 galér z vévodství Savoy, 3 galér z rytí\u200avů maltézských a několik soukromých lodí. [10] Don Juan z \u200akouska, nevlastní bratr Filipa II. Španělského, byl jmenován pabežem Piusem V. vrchní m velitelem flotilu a vedl střední divizi spolu s \u200apapežským kapitánem Marcantoniem Colonnou a benátskou Sebastiano Venier; křídla byla vedena benátskou Barbarigo a janovským Gianandrea Doria. Osmanská flotilu t vořilo 222 galér a 56 galio a vedli ji Müezzinzade Ali Pasha, Mahomet Sirocco a Uluçali. V historii námořnictví představuje \u200aepanto poslední velké střetn ve západní m světě, který se odehrál téměř výlučně pomocí veslovaných lodí, [11] jmenovitě galér a galeas, což byly přímí potomci starověkých válečných lodí. Bitva byla v podstatě "pěchotní bitva na plovoucím podkladu". [12] Byla to největší námořní bitva v západní historii od klasického starověku a zahrnovala více než 400 válečných lodí. Během následujících desetiletí rostoucí význam galér a lineární taktiky nahradila galéru jako hlavní válečnou loď své doby a tím odstartovala "věk plachet". Vít zství Svaté ligy má velký význam v historii Evropy a Osmanské říše a představuje obrat v osmanské vojenské expanzi do Středomoří, i když osmanské войны v Evropě měly pokračovat další století. Dlouho se srovnávala s bitvou u Salamis, a to jak pro formálne paralely, tak pro její zásadní význam v obraně Evropy před imperiálním rozpínáním. [13] Mělo to velký symbolický význam v období, ve kterém byla Evropa roztržena vlastními náboženskými konflikty po reformaci. Pabež Pius V. zavedl svátek Panny Marie Vítzné a Filipa II. Španělského využila vít zství k posí lení svého postaveni jako "nejkatoličt jšího" krále a obh jce křes anstva proti muslimskému vpádu. [14] Histo\u200arik Paul K. Davis píše, že více než vojenské vít zství bylo \u200aepanto vít zstvím morálním. Osmanské Turky se desítky let báli Evropy a vít zství Süleimana I. Vel kolepého vzbuzovaly vážné obavy křes anské Evropy. Porážka u \u200aepanta ještě více doložila rychlé zhoršení osmanské moci pod Selimem II. a křes an se z tohoto neúsp chu Osmanské říše radují. Mýtický obraz osmanské moci byl touto bitvou významně po\u200askvrněn a křes anská Evropa byla povzbuzena. [15]
Facebook Twitter