Bengázi (arabsky بنغازي) je druhé největší město v Libyi a největší město v Kyrenaice s odhadovanou populací 1 207 250 obyvatel v roce 2020. [2] Bengázi se nachází na Syrtském zálivu ve Středozemním moři a je také významným přístavem. V této oblasti existovala od roku 525 př. n. l. řecká kolonie Euesperides. Ve 3. století př. n. l. byla přesunuta a znovu založena jako Ptolemaiovské město Berenice. Berenice prosperovala pod Římany a po 3. století n. l. nahradila Kyrény a Barku jako centrum Kyrenaiky. Město upadalo během byzantského období a již bylo redukováno na malé město před jeho dobytím Araby. V roce 1911 dobyla Itálie Bengázi a zbytek Tripolitanu od Osmanů. Pod italskou nadvládou zažilo Bengázi období rozsáhlého rozvoje a modernizace, zejména ve druhé polovině 30. let 20. století. Město několikrát změnilo majitele během druhé světové války a přitom bylo těžce poškozeno. Po válce bylo Bengázi přestavěno a stalo se spoluhlavním městem nově nezávislého Libyjského království. Po státním převratu Muammara Kaddáfího v roce 1969 ztratilo Bengázi svůj status hlavního města a všechny vládní úřady byly přemístěny do Tripolisu. 15. února 2011 [14] došlo ve městě k povstání proti vládě Muammara Kaddáfího. [15] Povstání se do 17. února rozšířilo do Baydy, Tobruku, Ajdabya, Al Marj na východě a Zintanu, Zawíje na západě a vyzvalo k ukončení Kaddáfího režimu. Bengázi bylo 21. února obsazeno odpůrci Kaddáfího, kteří založili Národní přechodnou radu. [16] 19. března 2011 bylo město místem obratu v libyjské občanské válce, když se libyjská armáda pokusila dosáhnout rozhodujícího vítězství proti NTC útokem na Bengázi, ale byla odražena místním odporem a intervencí francouzského letectva, která byla schválena Rezolucí RB OSN 1973 k ochraně civilistů, což umožnilo pokračování povstání. V roce 2014 vypukla v Libyi druhá občanská válka mezi Sněmovnou reprezentantů a vládou národní jednoty, přičemž části Libye byly rozděleny mezi vlády v Tobruku a Tripolisu až do trvalého příměří vedeného jednotnou vládou v roce 2020. [17] Bengázi zůstává centrem libyjského obchodu, průmyslu, dopravy a kultury a jedním ze tří největších měst v Libyi s Tripolis a Misratou. Stále zde sídlí instituce a organizace, které jsou obvykle spojeny s hlavním městem, včetně několika národních vládních budov a Národní knihovny Libye.
Facebook Twitter