Messinské chrono
Messinské chrono je v geologické časové ose poslední věk neboli nejvyšší stupeň miocénu. Rozprostírá se v čase mezi 7,246 ± 0,005 miliony let a 5,333 ± 0,005 miliony let. Předchází tortonské chrono a následuje po něm zancleské chrono, první věk pliocénu. Messinské chrono odpovídá evropské pevninské megazoóne (přesněji MN 12 a 13) a pontské střední evropské paratethydě. Odpovídá také pozdnímu huayquerianskému a ranému montehermoskému jihoamerickému věku savců a spadá do rozsáhlejšího hemphillsckého severoamerického věku savců.
Během messinského chrona, asi před 6 miliony let, došlo k messinské solné krizi, která způsobila opakovaná vysušení Středozemního moře.
Messinská solná krize
Messinská solná krize byla jednou z největších událostí vysušení moře v historii Země. Středozemní moře bylo zcela odříznuto od Atlantského oceálu tektonickým zdvihem Gibraltarské úžiny. V důsledku toho se voda odpařovala rychleji, než ji doplňovaly řeky a přílivy, což způsobilo prudké zvyšování salinity. Nakonec se Středozemní moře stalo natolik slaným, že se na jeho dně začaly usazovat silné vrstvy soli.
Délka messinské solné krize je předmětem sporů, ale odhady se pohybují mezi 1 a 2 miliony let. Během této krize se Středozemní moře vysušilo několikrát, při čemž se střídala s periodami částečného zaplavení. Nakonec se Středozemní moře znovu otevřelo, když se Gibraltarská úžina znovu ponořila a umožnila tak příliv mořské vody.
Důsledky messinské solné krize
Messinská solná krize má dalekosáhlé důsledky pro geologii a ekologii Středozemního moře. Silné vrstvy soli, které se usadily na jeho dně, vytvořily jedinečnou podmořskou krajinu, která je domovem rozmanitého ekosystému. Krize také ovlivnila klima Středozemního moře a vytvořila suchší a teplejší podmínky, které podporují růst pouštních a polopouštních oblastí.
Důkazy o messinské solné krizi
Důkazy o messinské solné krizi byly nalezeny po celém Středozemním moři. Patří mezi ně:
Silné vrstvy soli na dně Středozemního moře
Vrstvy červených jílů, které se usazovaly v suchém prostředí
Fosilní důkazy vysušeného mořského života, jako jsou stopy a fosílie sladkovodních organismů
Důkazy eroze pobřeží, které nastalo během period vysušení