Novoaramejské jazyky Novoaramejské jazyky jsou variety aramejštiny, které se vyvinuly v pozdním středověku a raném novověku a dodnes pokračují jako hovorové (mluvené) jazyky moderních aramejsky mluvících komunit. V rámci studia aramejštiny byla klasifikace novoaramejských jazyků předmětem zvláštního zájmu vědců, kteří navrhli několik dělení, a to na dvě (západní a východní), tři (západní, střední a východní) nebo čtyři (západní, střední, severovýchodní a jihovýchodní) hlavní skupiny. Z hlediska sociolingvistiky jsou novoaramejské jazyky klasifikovány také podle různých etnolingvistických a religiolingvistických kritérií, která přesahují etnické a náboženské hranice a zahrnují skupiny, které se hlásí ke křesťanství, judaismu, mandeismu a islámu. Křesťanské novoaramejské jazyky dlouhodobě koexistovaly s klasickou syrštinou jako literárním a liturgickým jazykem syrského křesťanství. Protože klasická syrština a podobné archaické formy, jako je tar gumická aramejština (stará židovsko-aramejská varieta) a klasická mandejština, již nejsou lidovými jazyky, nejsou klasifikovány jako novoaramejské jazyky. Klasické jazyky však nadále ovlivňují hovorové novoaramejské jazyky. Nejvýznamnější novoaramejské variety patří ke středním a severovýchodním novoaramejským skupinám. Hovoří jimi především (ale ne výhradně) etničtí Asyřané, kteří jsou stoupenci Asyrské církve východu, Starobylé církve východu, Syrské pravoslavné církve, Chaldejské katolické církve a některých dalších denominací. Mezi další mluvčí patří muslimští a křesťanští Aramejci (Syřané) z Maalouly a Jubb'adinu, kteří mluví ohroženým západním novoaramejským jazykem, Mandejci a někteří mizrachičtí Židé. Dnes je počet plynulých mluvčích novoaramejštiny výrazně nižší a mladší generace Asyřanů obecně nezískávají plný jazyk, zejména proto, že mnozí emigrovali a přizpůsobili se svým novým rezidentním zemím, a další menšinové aramejské jazyky jsou překonávány místními většinovými jazyky.
Facebook Twitter