John Foster Dulles John Foster Dulles (25. února 1888 - 24. května 1959) byl americký politik, právník a diplomat. Byl členem Republikánské strany a působil jako ministr zahraničí Spojených států za prezidenta Dwighta D. Eisenhowera od roku 1953 do své rezignace v roce 1959 (kvůli diagnóze rakoviny tlustého střeva). V roce 1949 byl krátce senátorem za stát New York. Byl významnou osobností v raném období studené války, který prosazoval agresivní postoj proti komunismu na celém světě. John Dulles se narodil ve Washingtonu, D.C. a po absolvování právnické fakulty George Washington University se připojil k přední newyorské právnické firmě Sullivan & Cromwell. Jeho dědeček, John W. Foster, a jeho strýc, Robert Lansing, oba působili jako ministři zahraničí Spojených států, zatímco jeho bratr Allen působil v letech 1953 až 1961 jako ředitel Ústřední zpravodajské služby. John Foster Dulles působil během první světové války ve War Industries Board a byl právním poradcem USA na pařížské mírové konferenci v roce 1919. Stal se členem Společnosti svobodných národů, která podporovala americké členství ve Společnosti národů. Dulles také pomohl navrhnout Dawesův plán, který se snažil stabilizovat Evropu snížením německých válečných reparací. Během druhé světové války byl Dulles hluboce zapojen do poválečného plánování s Komisí Světové rady církví pro spravedlivý a trvalý mír. Dulles působil jako hlavní poradce pro zahraniční politiku Thomase E. Deweyho, republikánského prezidentského kandidáta v letech 1944 a 1948. Také pomohl navrhnout úvod k Chartě OSN a působil jako delegát Valného shromáždění OSN. V roce 1949 jmenoval Dewey Dullese, aby zaplnil místo uvolněné rezignací demokratického senátora Roberta F. Wagnera. Dulles působil čtyři měsíce před svou porážkou ve zvláštních volbách Herbertem H. Lehmanem. Přestože podporoval své politické oponenty, Dulles se stal zvláštním poradcem prezidenta Harryho S. Trumana se zaměřením na indopacifický region. V této roli se v letech 1950 až 1952 stal hlavním architektem Sanfranciské smlouvy, která ukončila druhou světovou válku v Asii, Smlouvy o bezpečnosti mezi USA a Japonskem, která založila Alianci USA a Japonska, a bezpečnostní smlouvy ANZUS mezi Austrálií, Novým Zélandem a Spojenými státy. Poté, co Eisenhower vyhrál prezidentské volby v roce 1952, vybral si Dullese jako ministra zahraničí. Během svého působení upřednostňoval Dulles strategii masivních odvetných opatření v reakci na sovětskou agresi a soustředil se na budování a posilování spojenectví za studené války, zejména Organizace Severoatlantické smlouvy. Byl architektem Organizace Smlouvy o jihovýchodní Asii (SEATO), obranné aliance proti komunismu mezi Spojenými státy a několika národy v jihovýchodní Asii a jejím okolí. Také pomohl vyvolat íránský státní převrat v roce 1953 a svržení demokraticky zvolené vlády Mohammada Moṣaddeka zorganizované CIA. Dulles prosazoval podporu Francouzů v jejich válce proti Viet Minhu v Indočíně, ale odmítl Ženevské dohody mezi Francií a komunisty a místo toho po Ženevské konferenci v roce 1954 podporoval Jižní Vietnam. Dulles, který trpěl rakovinou, rezignoval z funkce v roce 1959 a o měsíc později zemřel.
Facebook Twitter