Předislámská Arábie Předislámská Arábie se vztahuje k Arabskému poloostrovu před prvním zjevením Muhammada v roce 610 našeho letopočtu. V islámu se o ní hovoří v souvislosti s džáhilijí (doslova „nevědomost/hloupost“), která zdůrazňuje rozšířenost pohanství v celém regionu v té době. Některé usazené komunity se vyvinuly v osobité civilizace. Informace o těchto komunitách jsou omezené a byly sestaveny z archeologických důkazů, zpráv psaných mimo Arábii a arabských ústních tradic, které byly později zaznamenány muslimskými historiky. Mezi nejvýznamnější komunity patřili Thamúdové, kteří vznikli kolem roku 3000 př. n. l. a trvali přibližně do roku 300 n. l.; a nejstarší semitsky mluvící civilizace ve východní části byla Dilmun, která vznikla kolem konce 4. tisíciletí př. n. l. a trvala přibližně do roku 600 n. l. Kromě toho byla od druhé poloviny 2. tisíciletí př. n. l. jižní Arábie domovem řady království, jako byli Sabejci a Minajci, a východní Arábii obývali semitsky mluvící lidé, kteří pravděpodobně migrovali z jihozápadu, jako například takzvaná populace Samad. Od roku 106 do roku 630 našeho letopočtu byly nejseverozápadnější oblasti Arábie ovládány Římskou říší, která ji spravovala jako Arabia Petraea. Několik uzlových bodů ovládali íránští lidé, nejprve pod Parthy a poté pod Sásánovci. Náboženství v předislámské Arábii bylo rozmanité; ačkoli polyteismus byl rozšířený, monoteismus byl stále významnou praxí mezi některými obyvateli regionu, jako byli židovské kmeny. Kromě arabského pohanství existovaly v regionu i další náboženské praktiky, například starověká semitská náboženství; abrahámovská náboženství, z nichž se stalo součástí i vznikající islám; íránská náboženství; gnostická náboženství; a zřídka indická náboženství, kterých se drželi především cizí obchodníci a další cestovatelé.
Facebook Twitter