Asýrie Asýrie byla významná starověká mezopotámská civilizace, která existovala jako městský stát od 21. století př. n. l. do 14. století př. n. l., poté jako teritoriální stát a nakonec jako říše od 14. století př. n. l. do 7. století př. n. l. [4] Rozkvětla od rané doby bronzové do pozdní doby železné. Moderní historici obvykle dělí starověké asyrské dějiny na období raně asyrské (asi 2600–2025 př. n. l.), staré asyrské (asi 2025–1364 př. n. l.), střední asyrské (asi 1363–912 př. n. l.), novoasyrské (911–609 př. n. l.) a postcísařské (609 př. n. l. – asi 240 n. l.) na základě politických událostí a postupných změn v jazyce. [5] [6] Asur, první asyrské hlavní město, bylo založeno kolem roku 2600 př. n. l., ale neexistují žádné důkazy o tom, že by město bylo nezávislé až do pádu třetí dynastie Ur ve 21. století př. n. l., [3] kdy začala vládnout městu řada nezávislých králů počínaje Puzur-Ašurem I. Soustředěna v asyrském srdci v severní Mezopotámii, asyrská moc v průběhu času kolísala. Město prošlo několika obdobími cizí nadvlády nebo dominance, než se Asýrie vznesla pod Ašur-uballitem I. na počátku 14. století př. n. l. jako Středoasyrská říše. Ve středním a novoasyrském období byla Asýrie jedním ze dvou hlavních mezopotámských království, vedle Babylónie na jihu, a někdy se stala dominantní mocností ve starověkém Blízkém východě. Asýrie byla nejsilnější v novoasyrském období, kdy byla asyrská armáda nejsilnější vojenskou silou na světě [7] a Asyřané ovládali největší říši, která byla dosud ve světových dějinách sestavena, [7] [8] [9] sahající od částí dnešní Íránu na východě až po Egypt na západě. Novoasyrská říše padla na konci 7. století př. n. l., dobyta koalicí Babylóňanů, kteří žili pod asyrskou nadvládou asi století, a Médů. Ačkoli bylo hlavní městské území Asýrie rozsáhle zpustošeno při médsko-babylónském dobytí asyrské říše a následná novobabylónská říše investovala jen málo zdrojů do jeho obnovy, starověká asyrská kultura a tradice přežívaly po celá staletí po císařském období. Asýrie zažila oživení za seleukovské a parthské říše, i když opět upadla za sásánovské říše, která vyplenila četná města a polo nezávislá asyrská území v regionu, včetně samotného Asuru. Zbývající asyrský lid, který přežil v severní Mezopotámii do moderních dob, byl od 1. století n. l. postupně pokřesťanštěn. Starověké mezopotámské náboženství přetrvávalo v Asuru až do jeho konečného vyplenění ve 3. století n. l. a na určitých jiných místech odporu po celá staletí poté. [10] Triumf starověké Asýrie lze přičíst nejen jejím energickým válečníkům-monarchům, ale také její obratnosti v efektivní asimilaci a správě dobytých území pomocí vynalézavých a pokročilých administrativních mechanismů. Vývoj ve válčení a správě zavedený starověkou Asýrií byl následně využíván následujícími říšemi a státy po celá staletí. [7] Starověká Asýrie také zanechala odkaz velkého kulturního významu, [11] zejména prostřednictvím novoasyrské říše, která zanechala významný dojem v pozdější asyrské, řecko-římské a hebrejské literární a náboženské tradici. [12] [13] [dolní alfa 5]
Facebook Twitter