Umajovský chalífát Umajovský chalífát (arabsky الخلافة الأموية, al-Khilāfah al-ʾUmawīyah) byl druhým chalífátem založeným po smrti islámského proroka Mohameda. Chalífátu vládla dynastie Umajjovců, známá také jako Umajjovci. Uthman ibn Affan, třetí z chalífů Rášidún, byl také členem klanu. Dynastie zavedla dědičnou dynastickou vládu s Muávijou I. ibn Abí Sufjánem, dlouholetým guvernérem Velké Sýrie, který se stal chalífou po skončení první fitny v roce 661. Po Muávijově smrti v roce 680 vedly spory o nástupnictví k druhé fitně a moc nakonec připadla Marvánovi I., z jiné větve klanu. Poté zůstala Sýrie hlavní mocenskou základnou Umajjovců s Damaškem jako jejich hlavním městem. Umajjovci pokračovali v muslimských výbojích a dobyli Ifríkiji, Transoxanii, Sind, Maghreb a Hispánii (al-Andalus). V největším rozsahu pokrýval Umajovský chalífát 11 100 000 km2, což z něj činí jednu z největších říší v historii z hlediska rozlohy. Dynastie byla svržena Abbásovci v roce 750. Přeživší dynastie se usadili v Córdobě, která se ve formě emirátu a poté chalífátu stala světovým centrem vědy, medicíny, filozofie a vynálezů během islámského zlatého věku. Umajovský chalífát vládl nad obrovskou multietnickou a multikulturní populací. Křesťanům, kteří stále tvořili většinu obyvatelstva chalífátu, a Židům bylo dovoleno praktikovat své vlastní náboženství, ale museli platit džizju (podušnou daň), od které byli muslimové osvobozeni. Muslimové museli platit daň ze zakátu, která byla výslovně určena pro různé sociální programy ve prospěch muslimů nebo muslimských konvertitů. Za vlády raných umajjovských chalífů zastávali významné pozice křesťané, z nichž někteří patřili k rodinám, které sloužily Byzantincům. Zaměstnávání křesťanů bylo součástí širší politiky náboženské akomodace, kterou si vynutila přítomnost velkých křesťanských populací v dobytých provinciích, jako například v Sýrii. Tato politika také posílila Muávijovu popularitu a upevnila Sýrii jako jeho mocenskou základnu. Umajovská éra je často považována za formativní období islámského umění.
Facebook Twitter