Křesťanství na Blízkém východě Křesťanství, které vzniklo na Blízkém východě v 1. století n. l., je významným menšinovým náboženstvím v regionu, charakteristickým svou rozmanitostí vyznání a tradic ve srovnání s křesťanstvím v jiných částech Starého světa. Křesťané nyní tvoří přibližně 5 % obyvatelstva Blízkého východu, což je pokles z 13 % na počátku 20. století. Kypr je jedinou zemí s křesťanskou většinou na Blízkém východě, přičemž křesťané tvoří mezi 76 % a 78 % celkové populace země, většinou se hlásí k východnímu pravoslavnému křesťanství. Libanon má druhé nejvyšší procento křesťanů na Blízkém východě, kolem 40 %, převážně maronitů. Egypt má další největší podíl křesťanů (převážně koptů), což představuje přibližně 10 % z celkové populace. Koptové, jejichž počet je kolem 10 milionů, tvoří největší křesťanskou komunitu na Blízkém východě. Východně aramejsky mluvící Asyřané ze severního Iráku, severovýchodní Sýrie, jihovýchodního Turecka a částí Íránu trpěli po mnoho století etnickým i náboženským pronásledováním, jako například genocidou z roku 1915, kterou proti nim spáchali osmanští Turci a jejich spojenci, což vedlo mnoho z nich k útěku a shromažďování v oblastech na severu Iráku a severovýchodě Sýrie. Velká většina aramejsky mluvících křesťanů jsou následovníci asyrské církve východu, chaldejské katolické církve, syrské pravoslavné církve, starobylé církve východu, asyrské letniční církve a asyrské evangelické církve. V Iráku se počet křesťanů snížil na 300 000 až 500 000 (z 0,8 až 1,4 milionu před americkou invazí v roce 2003). Asyrských křesťanů bylo před rokem 2003 mezi 800 000 a 1,2 milionu. V roce 2014 bylo chaldejské a syrské obyvatelstvo nížin Nineve v severním Iráku rozptýleno do Dohuku, Erbílu a Jordánska kvůli ISIS, které vyhnalo asyrskou a syrskou křesťanskou komunitu z jejich historické vlasti, ale od porážky Islámského státu v roce 2017 se křesťané začali pomalu vracet. Další největší křesťanskou skupinou na Blízkém východě jsou někdejší aramejsky a nyní arabsky mluvící maronité, kteří jsou katolíci a mají asi 1,1–1,2 milionu členů na celém Blízkém východě, hlavně soustředěných v Libanonu. V Izraeli jsou maronité spolu s menšími aramejsky mluvícími křesťanskými populacemi syrské pravoslavné a řeckokatolické příslušnosti právně a etnicky klasifikováni buď jako Aramejci, nebo Arabové, podle jejich volby. Arabští křesťané pocházejí z arabských křesťanských kmenů, arabizovaných Řeků nebo nedávných konvertitů k protestantismu. Většina arabských křesťanů jsou stoupenci melkitské katolické církve a východní pravoslavné církve. Před syrskou občanskou válkou jich bylo přes 1 milion: asi 700 000 v Sýrii, 400 000 v Libanonu, 200 000 v Izraeli, Palestině a Jordánsku s malým počtem v Iráku a Egyptě. Většina arabských katolických křesťanů má původně nearabský původ, přičemž melkité a rumští křesťané pocházejí z arabizovaných řecky mluvících byzantských populací. Jsou členy melkitské řeckokatolické církve, východní katolické církve. Jejich počet na Blízkém východě přesahuje 1 milion. Vznikli v důsledku schizmatu v řecké pravoslavné církvi v Antiochii kvůli zvolení patriarchy v roce 1724. Arméni jsou přítomni na Blízkém východě a jejich největší komunita, odhadovaná na 200 000 členů, se nachází v Íránu. Počet Arménů v Turecku je sporný a výsledkem toho je dáno široké rozpětí odhadů. Další arménské komunity sídlí v Libanonu, Jordánsku a v menší míře v dalších zemích Blízkého východu, jako je Irák, Izrael, Egypt a dříve také Sýrie (až do syrské občanské války). Arménská genocida, kterou spáchala osmanská vláda během první světové války i po ní, drasticky snížila kdysi početnou arménskou populaci. Řekové, kteří kdysi obývali velké části západního Blízkého východu a Malé Asie, po arabských výbojích poklesli a po tureckých výbojích utrpěli další úpadek a z Turecka téměř vymizeli v důsledku řecké genocidy a vyhnání, které následovalo po první světové válce. Dnes žije největší řecká komunita na Blízkém východě na Kypru a čítá asi 793 000 členů. Kyperský Řekové tvoří jediný křesťanský většinový stát na Blízkém východě, i když Libanon byl založen s křesťanskou většinou v první polovině 20. století. K menším křesťanským skupinám na Blízkém východě patří Gruzínci, Oseti a Rusové. Ve státech Perského zálivu je také několik milionů zahraničních křesťanských pracovníků, většinou z Filipín, Indie, Srí Lanky a Indonésie: Bahrajn má 1 000 křesťanských občanů a Kuvajt má 400 původních křesťanských občanů kromě 450 000 křesťanských cizinců. Ačkoli naprostá většina obyvatel Blízkého východu pochází z předarabských a nearabských národů existujících dlouho před arabským islámským výbojem v 7. století n. l., studie z roku 2015 odhaduje, že na Blízkém východě je také 483 500 křesťanských věřících s dříve muslimským původem, z nichž většina jsou stoupenci různých protestantských církví. Konvertité ke křesťanství z jiných náboženství, jako je islám, jezídština, mandeismus, jarsan, zoroastrismus, baháʼismus, drúzství a judaismus, existují v relativně malém počtu mezi Kurdy, Turky, Turkmeny, Íránci, Ázerbájdžánci, Čerkesy, Izraelci, Kawliya, Jezidy, Mandejci a Shabaky. Křesťané jsou široce pronásledováni v arabském a islámském světě. Křesťanské komunity hrají na Blízkém východě zásadní roli. Blízkovýchodní křesťané jsou relativně bohatí, dobře vzdělaní a politicky umírnění, protože dnes hrají aktivní roli ve společenské, ekonomické, sportovní a politické sféře ve svých společnostech na Blízkém východě. Vědci a intelektuálové se shodují na tom, že křesťané na Blízkém východě významně přispěli k arabské a islámské civilizaci od zavedení islámu a měli významný dopad na kulturu Mašriku, Turecka a Íránu.
Facebook Twitter