Aramejština Aramejština je severozápadní semitský jazyk, který vznikl ve starověké Sýrii a rychle se rozšířil do Mezopotámie, jižní Levantě, jihovýchodní Anatolii, východní Arábii a Sinajskému poloostrovu, kde se nepřetržitě píše a mluví v různých variantách již více než tři tisíce let. Aramejština sloužila jako jazyk veřejného života a správy starověkých království a říší a také jako jazyk bohoslužby a náboženského studia. Několik moderních variant, novoaramejské jazyky, stále mluví Asyřané, mandejci, mizrachští Židé a ve městech Maalula a nedaleké Džubb'adín v Sýrii. Aramejština se používá jako liturgický jazyk několika západoasijských církví. Aramejština patří do severozápadní skupiny semitské jazykové rodiny, která zahrnuje také vzájemně srozumitelné kanaánské jazyky jako hebrejština, edomitština, moabitština, ekronitština, suteanština a fénicština, stejně jako amoritština a ugaritština. Aramejské jazyky jsou psány aramejským písmem, které je odvozeno od fénického písma, a nejvýznamnější variantou písma je syrské písmo. Aramejské písmo se také stalo základem pro vytvoření a přizpůsobení specifických písemných systémů v některých dalších semitských jazycích západní Asie, jako je hebrejské písmo a arabské písmo. Aramejské jazyky jsou nyní považovány za ohrožené, přičemž několik variant používají převážně starší generace. Vědci pracují na zaznamenání a analýze všech zbývajících variant novoaramejských jazyků, než nebo pokud vymřou. Aramejské dialekty dnes tvoří mateřské jazyky Asyřanů a Mandejců, stejně jako některých mizrachských Židů. Rané aramejské nápisy pocházejí z 11. století př. n. l., což je řadí mezi nejstarší jazyky, které byly zapsány. Arameista Holger Gzella poznamenává: "Jazyková historie aramejštiny před objevením prvních textových pramenů v devátém století př. n. l. zůstává neznámá."
Facebook Twitter