Paštunistán (paštunsky: پښتونستان, pérsky:پشتونستان) je historický region v jižní Asii, který je domovem původního paštunskéhu národa, který žije v jižním Afghánistánu a severozápadním Pákistánu. Region se vyznačuje paštunskou kulturou, paštunštinou a paštunskou identitou. Historicky se pro region používaly i další názvy jako Paštúnchvá (پښتونخوا), Pakhtúnistán (پختونستان), Pathánistán (پٹھانستان) nebo zkráceně Paštunský пояс. Paštunistán sousedí s Turkistánem na severu, Kašmírem na severovýchodě, Pandžábem na východě, Balúčistánem na jihu a Íránem na západě. Za britské nadvlády v Indii v roce 1893 Mortimer Durand vytyčil Durandovu čáru, která stanovila hranice vlivu mezi emirátem Afghánistán a britskou Indií během Velké hry a zhruba polovinu historického paštunskéhu území ponechala pod britskou koloniální nadvládou. Po rozdělení Britské kolonie v Indii v roce 1947 se Durandova čára stala mezinárodně uznávanou hranicí mezi Afghánistánem a Pákistánem. Tradiční paštunská vlast se rozkládá zhruba od oblastí jižně od řeky Amudarja v Afghánistánu po západní břehy řeky Indus v Pákistánu. Zahrnuje převážně jihozápadní, východní, severní a západní části Afghánistánu a Paštunskou provincii a severní Balúčistán v Pákistánu. Ve 16. století vedl revoluční líder Bajazid Pír Rošán z Vazíristánu a v 17. století "válečník-básník" Chúšal Chán Chatak paštunské armády k boji proti Mughalské říši v regionu. V té době byly východní části Paštunistánů ovládány Mughaly, zatímco západní části ovládala Safíovská Persie. Paštunistán získal autonomní status v roce 1709, kdy Mírvais Hotak vedl v Kandaháru povstání proti Safíovcům. Paštunové později dosáhli jednoty pod vedením Ahmada Šáha Durráního, který založil dynastii Durrání a v roce 1747 založil Afghánskou říši. V 19. století však Afghánská říše ztratila velkou část svého východního území ve prospěch Sikhské říše a později Britské říše. Mezi známé indické nezávislé aktivisty paštunskéhu původu patří Abdul Gáfí Chán, Abdul Wad Chán Ačakzai a Mirzá Alí Chán. Abdul Gáfí Chán a jeho hnutí Khudái Khidmatgár ostře nesouhlasily s rozdělením země podle hinduisticko-muslimské náboženské linie. Když Indický nárdní kongres vyjádřil soulas s plánem rozdělení, aniž by se poradil s Khudái Khidmatgár, Chán vyjádřil nesoulas. Navzdory rezoluci z Bannú, ve které hnutí Khudái Khidmatgár žádal, aby se severozápadní pohraniční provincie s paštunskou většinou stala nezávislým paštunským státem, byla NWFP po referendu v roce 1947 začleněna do Pákistánu. NWFP byla hnutím Khudái Khidmatgár bojkotována a odmítli ji Chán a jeho bratr, tehdejší předseda vlády Chán Abdul Džabbár Chán, který poznamenal, že voličům nedává možnost vytvořit z NWFP nezávislí stát nebo ji sloučit s Afghánistánem namísto nezávislého Pákistánu. Pozdš ve svém životě s lítost prohlašoval, že "Paštunistán nikdy nebyl realitou" a že myšlenka nezávislého Paštunistán nikdy nepomůže Paštunům a přinese jim jen bolest. Dále prohlašoval, že "za sebou vlády Afghánistánu jen využívaly tuto myšlenku pro své vlastní politické cíle". Rostoučí účast Paštunů ve vládě nakoniec vedla k erozi jakékoliv podpory secesistického hnutí Paštunistán na konci 60. let 20. století. V roce 1969 byly autonomní knížecí státy Svát, Dir, Čitrál a Amb sloučeny s NWFP. V roce 2018 byla Federální kmenová území s paštunskou většinou, která dříve byla autonomní nárazníkovou zónou s Afghánistánem, sloučena s provincií Chajbar Pachtunchvá (dříve známou jako NWFP), což plně integrovalo region s Pákistánem.
Facebook Twitter