Údolí Bikáa (arabsky: وادي البقاع, Wādī l-Biqā‘, libanonsky [bʔaːʕ]), také přepisováno jako Bekaa, Biqâ a Becaa, známé v klasické antice jako Coele-Syria, je úrodné údolí ve východním Libanonu. Je to nejdůležitější zemědělský region Libanonu. [1] V Bekaa vzkvétá i průmysl, zejména ten související se zemědělstvím. Bekaa se nachází asi 30 km východně od Bejrútu. Údolí leží mezi pohořím Libanon na západě a pohořím Anti-Libanon na východě. Je to severní pokračování jordánského příkopového propadu a tedy součást Velkého příkopového propadu, který se táhne od Sýrie k Rudému moři. Údolí Bikáa je dlouhé 120 kilometrů a v průměru 16 kilometrů široké. Má středomořské klima s vlhkými, často zasněženými zimami a suchými, teplými léty. Region dostává omezené srážky, zejména na severu, protože pohoří Libanon vytváří srážkový stín, který blokuje srážky přicházející z moře. Severní část má průměrné roční srážky 230 milimetrů, zatímco ve středním údolí je to 610 milimetrů. Přesto ve údolí pramení dvě řeky: Orontes (Asi), která teče na sever do Sýrie a Turecka, a Litani, která teče na jih a poté na západ do Středozemního moře. Od 1. století před naším letopočtem, kdy byl region součástí Římské říše, sloužilo údolí Bikáa jako zdroj obilí pro římské provincie Levanty. Dnes údolí tvoří 40 procent orné půdy Libanonu. Severní konec údolí s nízkými srážkami a méně úrodnou půdou slouží především jako pastviny pro pastevecké nomády. Dále na jih úrodnější půdy podporují pěstování pšenice, kukuřice, bavlny a zeleniny s vinicemi a sady soustředěnými na Zahlé. Údolí také produkuje hašiš a pěstuje mák setý, který se vyváží jako součást nelegálního obchodu s drogami. Od roku 1957 projekt vodní elektrárny Litani, řada kanálů a přehrada umístěná na jezeře Qaraoun na jižním konci údolí, zlepšila zavlažování farem v údolí Bikáa.
Facebook Twitter