Zlom San Andreas Zlom San Andreas je kontinentální pravoběžný zlom, který se táhne přibližně 1200 kilometrů přes Kalifornii. Tvoří tektonickou hranici mezi tichomořskou a severoamerickou deskou. Pro vědecké účely je zlom tradičně rozdělen do tří hlavních segmentů (severního, středního a jižního), každý s různými charakteristikami a různou mírou seismického rizika. Průměrná rychlost posunu podél celého zlomu se pohybuje od 20 do 35 mm za rok. Na severu zlom končí na moři poblíž Eureky v Kalifornii u Mendocinského trojstyku, kde se setkávají tři tektonické desky. Existuje hypotéza, že velké zemětřesení podél subdukční zóny by mohlo způsobit prasknutí zlomu San Andreas a naopak. Na jihu zlom končí poblíž Bombay Beach v Kalifornii v Salton Sea. Zde se pohyb desek reorganizuje z pravoběžného na divergentní. V této oblasti (známé jako Salton Trough) se hranice desek rozšiřuje a odděluje, čímž vzniká nový středooceánský hřbet, který je prodloužením Kalifornského zálivu. Sedimenty uložené řekou Colorado brání tomu, aby byl žlab zaplaven mořskou vodou ze zálivu. Zlom poprvé identifikoval v roce 1895 profesor Andrew Lawson z UC Berkeley. Po zemětřesení v San Francisku v roce 1906 byl Lawson pověřen objasněním původu zemětřesení. Začal tím, že zkoumal a mapoval posuny (například ploty nebo silnice, které byly rozříznuty na polovinu) podél povrchových zlomů. Když byly tyto posuny zakresleny na mapu, všiml si, že tvoří téměř dokonalou linii na vrcholu zlomu, který předtím objevil. Došel k závěru, že zlom musel být původem zemětřesení. Tato linie vedla přes jezero San Andreas, propadlé jezero. Jezero vzniklo rozšířením zlomu, které vytvořilo přirozenou prohlubeň, kde se mohla usazovat voda. Častou mylnou představou je, že Lawson pojmenoval zlom podle tohoto jezera. Podle některých jeho zpráv z let 1895 a 1908 jej však ve skutečnosti pojmenoval podle okolního údolí San Andreas. Po zemětřesení v San Francisku v roce 1906 Lawson také dospěl k závěru, že se zlom táhne až do jižní Kalifornie. V roce 1953 geolog Thomas Dibblee usoudil, že podél zlomu by mohlo dojít ke stovkám kilometrů laterálního pohybu. Projekt financovaný NSF s názvem San Andreas Fault Observatory at Depth (SAFOD) poblíž Parkfieldu v Kalifornii zahrnoval vrtání přes zlom v letech 2004 až 2007. Cílem bylo získat jádrové vzorky a provést přímá geofyzikální a geochemická pozorování, aby se lépe porozumělo chování zlomu v hloubce.
Facebook Twitter