Kultura starověkého Říma Kultura starověkého Říma se rozvíjela v průběhu téměř 1200leté historie starověké římské civilizace. Pojem se vztahuje na kulturu římské republiky, později římské říše, která ve svém vrcholném období zahrnovala oblast od dnešního Skotska a Maroka až po Eufrat. Život ve starověkém Římě se točil kolem města Říma, jeho sedmi proslulých pahorků a monumentální architektury, jako je Koloseum, Trajánovo fórum a Pantheon. Ve městě bylo také několik divadel a gymnázií, stejně jako mnoho hospod, lázní a nevěstinců. Po celém území pod kontrolou starověkého Říma se obytná architektura pohybovala od velmi skromných domů až po venkovské vily a v hlavním městě Římě byly císařské rezidence na elegantním Palatinském pahorku, odkud je odvozeno slovo palác. Drtivá většina obyvatel žila v centru města, nacpaná v insulách (bytových domech). Město Řím bylo největší megalopolí té doby s počtem obyvatel, který mohl dobře přesáhnout jeden milion lidí, s nejvyšším odhadem 3,6 milionu a nejnižším odhadem 450 000. Podstatná část populace pod jurisdikcí města žila v nesčetných městských centrech s populací nejméně 10 000 a několika vojenských osadách, což byla velmi vysoká míra urbanizace podle předindustriálních standardů. Nejvíce urbanizovanou částí říše byla Itálie, která měla odhadovanou míru urbanizace 32 %, což je stejná míra urbanizace jako Anglie v roce 1800. Většina římských měst měla fórum, chrámy a stejný typ budov jako v Římě, ale v menším měřítku. Velká městská populace vyžadovala obrovské zásoby potravin, což byl komplexní logistický úkol, který zahrnoval získávání, přepravu, skladování a distribuci potravin pro Řím a další městská centra. Italské farmy dodávaly zeleninu a ovoce, ale ryby a maso byly luxusním zbožím. Byly postaveny akvadukty, aby přiváděly vodu do městských center, a víno a olej se dovážely z Hispánie, Galie a Afriky. Mezi provinciemi římské říše byl velmi velký objem obchodu, protože její silnice a dopravní technologie byly velmi efektivní. Průměrné náklady na přepravu a technologie byly srovnatelné s Evropou v 18. století. Pozdější město Řím nenaplnilo prostor uvnitř svých starověkých Aurelianských hradeb až po roce 1870. Většina obyvatel pod jurisdikcí starověkého Říma žila na venkově v osadách s méně než 10 000 obyvateli. Pronajímatelé obvykle sídlili ve městech a jejich statky byly ponechány péči správcům farmy. Osud venkovských otroků byl obecně horší než osud jejich protějšků pracujících v městských aristokratických domácnostech. Aby povzbudili vyšší produktivitu práce, většina pronajímatelů osvobodila velké množství otroků a mnozí dostávali mzdy, ale v některých venkovských oblastech byla chudoba a přeplněnost extrémní. Venkovská chudoba stimulovala migraci obyvatelstva do městských center až do počátku 2. století, kdy městská populace přestala růst a začala klesat. Od poloviny 2. století př. n. l. byla soukromá řecká kultura stále více na vzestupu, navzdory tirádám proti „změkčujícím“ účinkům helenizované kultury od konzervativních moralistů. V době Augusta vyučovali vzdělaní řeckí domácí otroci římskou mládež (někdy dokonce i dívky); kuchaři, dekoratéři, sekretářky, lékaři a kadeřníci všichni pocházeli z řeckého východu. Řecké sochy zdobily helénistické zahradnictví na Palatinu nebo ve vilách nebo byly napodobovány v římských sochařských dvorech řeckými otroky. Na tomto lidském pozadí, městském i venkovském, se zformovala jedna z nejvlivnějších civilizací v historii a zanechala za sebou kulturní dědictví, které částečně přežívá dodnes. Římská říše začala, když se Augustus stal prvním římským císařem v roce 31 př. n. l., a skončila na západě, když byl poslední římský císař Romulus Augustulus sesazen Odoakerem v roce 476 n. l. Římská říše byla v době svého vrcholu (kolem roku 100 n. l.) nejrozsáhlejší politickou a sociální strukturou v západní civilizaci. V roce 285 n. l. se říše rozrostla natolik, že ji nebylo možné ovládat z centrální vlády v Římě, a tak ji císař Dioklecián rozdělil na Západořímskou a Východořímskou říši. Na východě říše pokračovala jako Byzantská říše až do smrti Konstantina XI. a pádu Konstantinopole do Osmanské říše v roce 1453. Vliv Římské říše na západní civilizaci byl hluboký v jeho trvalých příspěvcích prakticky ke všem aspektům západní kultury.
Facebook Twitter