Mezoamerika Mezoamerika je historický region a kulturní oblast, která začíná v jižní části Severní Ameriky a táhne se k pacifickému pobřeží Střední Ameriky, a zahrnuje tak území středního a jižního Mexika, celého Belize, Guatemaly, Salvadoru a malých částí Hondurasu, Nikaraguy a Kostariky. Jako kulturní oblast je Mezoamerika definována mozaikou kulturních rysů, které vyvinuly a sdílely její domorodé kultury. V předkolumbovské éře zde více než 3000 let před španělskou kolonizací Ameriky, která začala na Hispaniole v roce 1493, vzkvétalo mnoho domorodých společností. Ve světových dějinách byla Mezoamerika místem dvou historických přeměn: (i) primární městské generace a (ii) formování kultur Nového světa ze směsic domorodých mezoamerických národů s evropskými, africkými a asijskými národy, které byly zavedeny španělskou kolonizací Ameriky. Mezoamerika je jednou ze šesti oblastí na světě, kde starověká civilizace vznikla nezávisle (viz kolébka civilizace), a druhá v Americe, vedle Caral-Supe v dnešním Peru. Mezoamerika je také jednou z pouhých pěti oblastí světa, o kterých je známo, že se v nich písmo vyvinulo nezávisle (ostatními jsou starověký Egypt, Indie, Sumer a Čína). Již od roku 7000 př. n. l. vedla domestikace kakaa, kukuřice, fazolí, rajčat, avokáda, vanilky, tykve a chilli papriček, stejně jako krocana a psa, k přechodu od paleoindiánských lovecko-sběračských kmenových skupin k organizaci usedlých zemědělských vesnic. V následujícím formativním období se zemědělství a kulturní rysy, jako je složitá mytologická a náboženská tradice, vigesimální číselný systém, složitý kalendářní systém, tradice míčových her a výrazný architektonický styl, rozšířily po celé oblasti. Vesnice se začaly sociálně rozvrstvovat a vyvíjet se v náčelnictví a byly postaveny velké obřadní centra propojená sítí obchodních cest pro výměnu luxusního zboží, jako je obsidián, jadeit, kakao, rumělka, lastury Spondylus, hematit a keramika. Přestože mezoamerická civilizace znala kolo a základní metalurgii, ani jedno z nich se nestalo technologicky relevantní. Mezi nejranější složité civilizace patřila olmécká kultura, která obývala pobřeží Mexického zálivu a rozkládala se vnitrozemím a na jih přes Tehuantepeckou šíji. Častý kontakt a kulturní výměna mezi ranými Olméky a dalšími kulturami v Chiapas, Oaxace a Guatemale položily základ mezoamerické kulturní oblasti. Tomu všemu napomohla značná regionální komunikace ve starověké Mezoamerice, zejména podél pacifického pobřeží. V následujícím předklasickém období se mezi Mayi začaly vyvíjet složité městské politiky s rozvojem center, jako jsou Aguada fénix a Calakmul v Mexiku; El Mirador a Tikal v Guatemale a Zapotekové v Monte Albán. V tomto období vznikly první skutečné mezoamerické písma v kulturách Epi-Olmec a Zapotec. Mezoamerická písemná tradice dosáhla svého vrcholu v klasickém mayském logosylabickém písmu. Ve středním Mexiku se na vrcholu klasického období vzneslo město Teotihuacán; vytvořilo vojenské a obchodní impérium, jehož politický vliv se táhl na jih do mayské oblasti a na sever. Po pádu Teotihuacánu kolem roku 600 n. l. následovala soutěž mezi několika důležitými politickými centry ve středním Mexiku, jako jsou Xochicalco a Cholula. V této době, během epi-klasického období, začaly národy Nahua migrovat na jih do Mezoameriky ze severu a staly se politicky a kulturně dominantní ve středním Mexiku, když vytlačily mluvčí oto-manguánských jazyků. Během raného postklasického období dominovala ve středním Mexiku toltécká kultura a v Oaxace mixtecká. V nížinné mayské oblasti byla důležitá centra v Chichén Itzá a Mayapánu. Ke konci postklasického období vybudovali Aztékové ve středním Mexiku tributární říši pokrývající většinu střední Mezoameriky. Výrazná mezoamerická kulturní tradice skončila španělským dobytím v 16. století. Eurasijské nemoci, jako jsou neštovice a spalničky, které byly mezi kolonisty endemické, ale pro Severní Ameriku nové, způsobily smrt více než 90 % domorodého obyvatelstva, což vedlo k velkým ztrátám jejich společností a kultur. V následujících stoletích byly mezoamerické domorodé kultury postupně podrobeny španělské koloniální vládě. Aspekty mezoamerického kulturního dědictví stále přežívají mezi domorodými národy, které obývají Mezoameriku. Mnozí z nich stále mluví svými předkovskými jazyky a udržují mnoho praktik sahajících až ke svým mezoamerickým kořenům.
Facebook Twitter