Koncertina
Koncertina je hudební nástroj s volnými jazýčky, podobný různým druhům harmonik a akordeonů. Skládá se z měchu, který se roztahuje a smršťuje, a knoflíků (nebo kláves), které jsou obvykle na obou koncích, na rozdíl od harmonikových knoflíků, které jsou na přední straně.
Koncertina vznikla nezávisle na sobě v Anglii i Německu. Anglickou verzi vynalezl v roce 1829 Sir Charles Wheatstone, zatímco německou verzi představil Carl Friedrich Uhlig o pět let později, v roce 1834.
Různé formy koncertiny se používají v klasické hudbě, v tradiční hudbě Irska, Anglie a Jižní Afriky a v hudbě tanga a polky. Koncertina byla historicky oblíbeným nástrojem mezi lidmi, kteří často cestují (kvůli své malé a kompaktní velikosti), což z ní dělá běžný nástroj mezi vojáky, námořníky a kovboji. Jedna z nich byla dokonce přivezena na palubu expedice Roberta Pearyho do Grónského Arktidy v roce 1891.
Navzdory spojení koncertiny s zlatým věkem pirátství v populární kultuře byla koncertina vynalezena téměř 100 let po vrcholném období pirátství v Severní Americe.
Historie
Koncertina vznikla z dřívějšího nástroje zvaného chemnitzer. Chemnitzer byl vynalezen v Německu na konci 18. století a byl to malý, přenosný nástroj s jedním měchem a knoflíky na obou stranách. Koncertina byla vylepšením chemnitzeru a měla dva měchy, které poskytovaly větší hlasitost a rozsah.
První koncertiny byly vyrobeny v Anglii a Německu na počátku 19. století. Anglická koncertina, vynalezená Wheatstonem, měla knoflíky uspořádané v chromatickém pořadí, zatímco německá koncertina, vynalezená Uhligem, měla knoflíky uspořádané v diatonickém pořadí.
Koncertina rychle získala popularitu v Evropě a Americe a stala se oblíbeným nástrojem pro lidovou hudbu, taneční hudbu a klasickou hudbu. V 19. století byla koncertina široce používána v salónní hudbě a byla oblíbeným nástrojem mezi viktoriánskými gentlemany a dámami.
Ve 20. století začala popularita koncertiny upadat, protože ji nahrazovaly jiné nástroje, jako jsou akordeony a harmoniky. Koncertina však zůstala oblíbená v některých oblastech, jako je Irsko a Anglie, kde se používá v tradiční lidové hudbě.
Konstrukce
Koncertina se skládá z následujících částí:
Měchy: Měchy jsou dvě vzduchotěsné komory, které se roztahují a smršťují, aby vytvářely proud vzduchu.
Knoflíky (nebo klávesy): Knoflíky nebo klávesy se nacházejí na obou koncích koncertiny a jsou stlačeny prsty, aby otevřely a zavřely jazýčky.
Jazýčky: Jazýčky jsou tenké kovové pláty, které vibrují, když kolem nich proudí vzduch, a vytvářejí zvuk.
Rám: Rám je pevná konstrukce, která drží všechny části koncertiny pohromadě.
Typy koncertiny
Existuje mnoho různých typů koncertiny, včetně:
Anglická koncertina: Anglická koncertina má knoflíky uspořádané v chromatickém pořadí a má obvykle 48 nebo 60 knoflíků.
Německá koncertina: Německá koncertina má knoflíky uspořádané v diatonickém pořadí a má obvykle 20 nebo 24 knoflíků.
Bandoneon: Bandoneon je typ německé koncertiny, která je používána v hudbě tanga.
Melodeon: Melodeon je typ koncertiny, která má větší měchy a klávesy a používá se v tradiční lidové hudbě.
Hraní na koncertiny
Na koncertiny se hraje stlačováním a uvolňováním knoflíků nebo kláves prsty. Vzduch z měchů proudí přes jazýčky a vytváří zvuk. Výška zvuku závisí na tom, který knoflík nebo klávesa je stisknuta.
Koncertina je relativně snadno naučitelný nástroj a lze na něj hrát širokou škálu hudby, od tradičních lidových písní až po klasické skladby.
Zajímavosti
Koncertina byla jedním z prvních hudebních nástrojů, které používaly volné jazýčky.
Koncertina byla oblíbeným nástrojem mezi vojáky během americké občanské války.
Koncertina byla použita v mnoha filmech a televizních pořadech, včetně "Titanic" a "Piráti z Karibiku".