H-index: ukazatel dopadu vědeckého výzkumu
Definice
H-index je metrika na úrovni autora, která měří jak produktivitu, tak citační dopad publikací, původně používaná pro jednotlivce vědce nebo akademika.
Výpočet
H-index je definován jako největší celé číslo h, pro které platí, že h publikací autora bylo citováno alespoň h-krát. Například autor s h-indexem 10 má 10 publikací, z nichž každá byla citována alespoň 10krát.
Význam
H-index je považován za užitečný ukazatel vědeckého dopadu, protože zohledňuje jak kvantitu (počet publikací), tak kvalitu (citační dopad) výzkumné práce.
Korelace s úspěchem
Studie prokázaly, že h-index koreluje s ukazateli úspěchu, jako je získání Nobelovy ceny, přijetí výzkumných stipendií a zastávání pozic na špičkových univerzitách.
Aplikace
H-index se nejčastěji používá pro hodnocení jednotlivců, ale byl také aplikován na produktivitu a dopad vědeckých časopisů a skupin vědců, jako jsou katedry, univerzity nebo země.
Historie
H-index navrhl v roce 2005 Jorge E. Hirsch, fyzik na Kalifornské univerzitě v San Diegu, jako nástroj pro stanovení relativní kvality teoretických fyziků.
Výhody
Zohledňuje jak produktivitu, tak dopad.
Je snadno pochopitelný a interpretovatelný.
Je srovnatelný mezi různými obory.
Nevýhody
Může být zkreslený vlivem samocitací.
Nemůže zachytit všechny aspekty vědeckého dopadu.
Může být ovlivněn velikostí a věkem oboru.
Alternativní metriky
Kromě h-indexu existují i další metriky, které se používají k hodnocení vědeckého dopadu, jako například:
i10-index: počet publikací, které byly citovány alespoň 10krát.
g-index: varianta h-indexu, která zohledňuje všechny citace publikací autora.
m-index: metrika, která zohledňuje jak počet citací, tak jejich stáří.