Pravidlo Ingelfingera
Pravidlo Ingelfingera je zásada ve vědeckém publikování, která stanoví, že vědecké časopisy by neměly publikovat výsledky, které již byly publikovány jinde. Pravidlo bylo poprvé formulováno v roce 1969 časopisem The New England Journal of Medicine (NEJM) a později bylo přijato i dalšími vědeckými časopisy.
Historie a účel
Pravidlo Ingelfingera má několik cílů:
Zajištění novosti obsahu: Pravidlo pomáhá zajistit, že obsah časopisu je nový a neopakuje informace, které již byly publikovány jinde.
Ochrana embargo systému: Pravidlo chrání systém embargo, který umožňuje vědcům sdílet své výsledky s novináři a dalšími stranami před zveřejněním v časopise.
Prevence duplicitních publikací: Pravidlo brání autorům v publikování stejných výsledků ve více časopisech, což by mohlo uměle zvyšovat jejich publikační záznam.
Kritika a výjimky
Pravidlo Ingelfingera bylo kritizováno za to, že omezuje šíření vědeckých informací a chrání příjmy časopisů. S rostoucí popularitou preprint serverů, jako jsou arXiv, bioRxiv a HAL, mnoho časopisů zmírnilo své požadavky týkající se pravidla Ingelfingera.
Existují určité výjimky z pravidla Ingelfingera, například:
Předběžné zprávy: Časopisy mohou publikovat předběžné zprávy o výsledcích, které ještě nebyly publikovány v jiném časopise.
Abstrakty konferencí: Abstrakty konferencí mohou být publikovány v časopisech, i když plné texty výsledků byly již prezentovány na konferenci.
Údaje z databází: Data z databází mohou být publikována v časopisech, i když byla již uložena v databázi.
Jméno
Pravidlo je pojmenováno po Franzi J. Ingelfingerovi, šéfredaktorovi NEJM, který jej v roce 1969 vyhlásil. Ranější verzi pravidla formuloval v roce 1960 Samuel Goudsmit, editor Physical Review Letters, ale tato verze nebyla tak známá.