Nejmenší publikovatelná jednotka (LPU), také známá jako nejmenší publikovatelná jednotka (SPU), minimální publikovatelná jednotka (MPU), kořist nebo publon, je minimální množství informací, které lze použít k vytvoření publikace v recenzovaném místě, jako je časopis nebo konference. (Používá se také maximální publikovatelná jednotka a optimální publikovatelná jednotka.) [1] Tento termín se často používá jako žertovný, ironický nebo hanlivý odkaz na strategii umělého navyšování počtu publikací. Publikování výsledků výzkumu je nezbytnou součástí vědy. Počet publikací se často používá k posouzení práce vědce a jako základ pro rozdělování výzkumných prostředků. Aby bylo dosaženo vysokého hodnocení v takovém hodnocení, existuje tendence rozdělit výsledky výzkumu na menší části, které jsou publikovány samostatně, čímž se zvyšuje počet publikací. Tento proces byl popsán jako rozdělení výsledků na nejmenší publikovatelné jednotky. [2] [3] "Publikace salámového typu", někdy také označovaná jako "salámové krájení" nebo "salámová věda", je variantou strategie nejmenší publikovatelné jednotky. Při publikování salámového typu jsou data shromážděná jedním výzkumným projektem samostatně hlášena (zcela nebo částečně) v několika konečných publikacích. Publikování salámového typu, zřejmě pojmenované podle analogie s tenkými plátky vyrobenými z většího salámu, je obecně považováno za pochybné, pokud není výslovně označeno, protože může vést k tomu, že stejná data jsou počítána vícekrát jako zdánlivě nezávislé výsledky v souhrnných studiích. [4] [5] [6] Pokud jsou data shromážděná v jednom výzkumném projektu částečně hlášena, jako by šlo o jedinou studii, může nastat problém se statistickou významností. Vědci obvykle používají práh 5 %, aby určili, zda je hypotéza podporována výsledky výzkumného projektu. Pokud je v rámci jednoho výzkumného projektu testováno více hypotéz, 1 z 20 hypotéz bude náhodou podpořena výzkumem. Částečně hlášené výzkumné projekty musí při testování statistické významnosti používat přísnější práh, ale často tak nečiní. [7] Mezi akademiky nepanuje shoda v tom, zda by se lidé měli snažit, aby jejich publikace byly nejmenšími publikovatelnými jednotkami, a někteří redaktoři časopisů tomu dlouho odolávali. [3] Zejména pro lidi, kteří právě začínají s akademickou publikací, poskytuje napsání několika malých článků způsob, jak si zvyknout na to, jak funguje systém peer review a odborných publikací, a skutečně pomáhá zvýšit počet publikací. [8] Předpokládá se však, že publikování příliš mnoha LPU nezapůsobí na kolegy, až přijde čas na povýšení nad úroveň odborného asistenta (nebo ekvivalentu). LPU také nemusí být vždy nejúčinnějším způsobem předávání znalostí, protože rozdělují myšlenky na malé části a někdy nutí lidi vyhledávat mnoho křížových odkazů. Více salámových plátků také zabírá více stránek časopisu než jeden syntetický článek, který obsahuje stejné informace. Na druhou stranu je malý kousek informací snadno stravitelný a čtenář nemusí potřebovat více informací, než je v LPU.
Facebook Twitter