Digitální kino Digitální kino je odvětví filmového průmyslu, které využívá digitální technologie k distribuci a projekci filmů namísto tradičních filmových pásů, jako je například 35mm film. Zatímco filmové pásy musely být distribuovány do kin fyzicky, digitální film lze distribuovat několika způsoby: přes internet, satelitní spoje nebo pomocí pevných disků či optických disků, jako jsou Blu-ray disky. Digitální filmy se promítají pomocí digitálních videoprojektorů namísto filmových projektorů a natáčejí se pomocí digitálních filmových kamer. Střihají se pomocí nelineárního střihového systému (NLE). NLE je často aplikace pro střih videa nainstalovaná v jednom nebo více počítačích, které mohou být propojeny v síti, aby umožňovaly přístup k původnímu materiálu ze vzdáleného serveru, sdílení nebo získání přístupu k výpočetním prostředkům pro vykreslování finálního videa a spolupráci několika editorů na stejné časové ose nebo projektu. Digitální film může být také filmový pás, který byl digitalizován pomocí skeneru filmových pásů a poté restaurován, nebo může být digitální film zaznamenán pomocí filmového rekordéru na filmový materiál pro projekci pomocí tradičního filmového projektoru. Digitální kino se liší od high-definition televize a nemusí nutně používat tradiční televizní nebo jiné tradiční standardy high-definition videa, poměry stran nebo snímkové frekvence. V digitálním kině jsou rozlišení reprezentována počtem horizontálních pixelů, obvykle 2K (2048 × 1080 nebo 2,2 megapixelů) nebo 4K (4096 × 2160 nebo 8,8 megapixelů). Rozlišení 2K a 4K používaná v digitální kino projekci se často označují jako DCI 2K a DCI 4K. DCI znamená Digital Cinema Initiatives. Společně s vývojem technologie digitálního kina ve 2010. letech se většina kin po celém světě přeorientovala na digitální videoprojekci. Technologie digitálního kina se v průběhu let dále rozvíjela o 3D, RPX, 4DX a ScreenX, což divákům přináší ještě působivější zážitky.
Facebook Twitter