Přetrvávání vidění Přetrvávání vidění je optická iluze, která nastává, když vizuální vnímání objektu nepřestane ani nějakou dobu po tom, co paprsky světla vycházející z něj přestanou vstupovat do oka. Iluzi lze také popsat jako „retinální přetrvávání“, „přetrvávání dojmů“, jednoduše „přetrvávání“ a další varianty. Velmi běžným příkladem tohoto jevu je zjevná ohnivá stopa žhnoucího uhlí nebo hořící tyče, když se zatočí v tmě. Mnoho vysvětlení této iluze ve skutečnosti popisuje buď pozitivní následné obrazy nebo rozmazání pohybu. „Přetrvávání vidění“ lze také chápat jako „splynutí mihotání“, efekt, kdy se zdá, že vidění trvá nepřetržitě, i když světlo vstupující do očí je přerušováno krátkými a pravidelnými intervaly. Když je frekvence příliš vysoká na to, aby vizuální systém rozeznával mezi jednotlivými momenty, světelné a tmavé dojmy se spojí do souvislého dojmu ze scény se středním jasem. Od svého zavedení byl pojem „přetrvávání vidění“ považován za vysvětlení vnímání pohybu v optických hračkách, jako je fenakistiskop a zoetrop, a později i v kině. Tuto teorii však zpochybňovali už před průlomem kinematografie v roce 1895. Pokud je „přetrvávání vidění“ vysvětlováno jako „splynutí mihotání“, lze jej považovat za důvod, proč tmavé intervaly nepřerušují souvislý dojem ze zobrazené scény. Iluze pohybu v důsledku rychlého přerušovaného zobrazování po řadě obrázků je stroboskopický efekt, který podrobně popsal vynálezce Simon Stampfer. Ranné popisy této iluze často připisovaly efekt čistě fyziologii oka, zejména sítnici. Nervy a části mozku byly později přijímány jako důležité faktory. Jako příčina byla uvedena také senzorická paměť.
Facebook Twitter