Zadní projekce (také známá jako zpětná projekce, procesní fotografie atd.) je jedna z mnoha filmových technik, která se používá při natáčení filmů pro kombinování výkonů v popředí s předfilmovanými pozadími. Byla široce používána po mnoho let v jízdních scénách nebo pro zobrazení jiných forem "vzdáleného" pohybu pozadí.
Zadní projekce funguje tak, že se předem natočené záběry pozadí promítají na průsvitnou obrazovku, která je umístěna za herci v popředí. Herci pak hrají svou roli před obrazovkou, zatímco kamera je umístěna před nimi a natáčí jak herce, tak promítané pozadí.
Tato technika umožňuje filmařům natáčet scény, které by jinak nebylo možné natočit v reálném prostředí, například scény odehrávající se v jiných zemích nebo na jiných planetách. Může být také použita k vytvoření speciálních efektů, například výbuchů nebo záběrů z pohledu první osoby.
Existují různé typy zadních projekcí, včetně:
Klasická zadní projekce: To je nejběžnější typ zadní projekce, který používá fyzickou průsvitnou obrazovku.
Modrá/zelená obrazovka: Tato technika používá modrou nebo zelenou obrazovku jako pozadí, která je později nahrazena digitálním pozadím.
Projekce na pozadí: Tato technika promítá pozadí přímo na pozadí scény, což eliminuje potřebu průsvitné obrazovky.
Zadní projekce má své výhody i nevýhody.
Výhody:
Umožňuje filmařům natáčet scény, které by jinak nebylo možné natočit v reálném prostředí.
Může být použita k vytvoření speciálních efektů.
Je relativně levná a snadno se nastavuje.
Nevýhody:
Obraz promítaný na obrazovce může být někdy viditelný, což může způsobit, že scéna bude vypadat nepřirozeně.
Herci mohou mít potíže s hraním před obrazovkou, protože nemohou vidět skutečné pozadí.
Zadní projekce může být časově náročná na nastavení a natáčení.
Celkově je zadní projekce cennou technikou, kterou filmaři používají k vytváření realistických a působivých scén.