Mahábhárata Mahábhárata je jedním ze dvou hlavních smriti textů a sanskrtských eposů starověké Indie, uctívaných v hinduismu, druhým je Rámajána. Vypráví události a následky bitvy u Kurukshetry, války o nástupnictví mezi dvěma skupinami knížecích bratranců, Kauravovci a Pándavovci. Obsahuje také filozofický a oddaný materiál, jako je diskuse o čtyřech "cílech života" nebo purušártha (12.161). Mezi hlavní díla a příběhy v Mahábháratě patří Bhagavadgíta, příběh Dámajantí, příběh Šakuntaly, příběh Pururavy a Urvaší, příběh Savitrí a Satjavána, příběh Kači a Dévjaní, příběh Rišjasringy a zkrácená verze Rámajány, často považovaná za díla sama o sobě. Autorství Mahábháraty je tradičně připisováno Vjásovi. Bylo mnoho pokusů odhalit jeho historický růst a kompoziční vrstvy. Většina Mahábháraty byla pravděpodobně sestavena mezi 3. stoletím př. n. l. a 3. stoletím n. l., přičemž nejstarší dochované části nejsou o moc starší než kolem roku 400 př. n. l. Text pravděpodobně dosáhl své konečné podoby počátkem období Gupty (kolem 4. století n. l.). Mahábhárata je nejdelší známá epická báseň a byla popsána jako "nejdelší báseň, která kdy byla napsána". Její nejdelší verze se skládá z více než 100 000 ślok neboli přes 200 000 jednotlivých veršových řádků (každá śloka je dvojverší) a dlouhých prozaických pasáží. S celkem asi 1,8 milionu slov je Mahábhárata přibližně desetkrát delší než Ilias a Odyssea dohromady, nebo asi čtyřikrát delší než Rámajána. W. J. Johnson přirovnal význam Mahábháraty v kontextu světové civilizace k významu Bible, Koránu, děl Homéra, řeckého dramatu nebo děl Williama Shakespeara. V indické tradici se jí někdy říká pátá Véda. Název se překládá jako "Velká Bhárata (Indie)" nebo "příběh velkých potomků Bharaty".
Facebook Twitter