Sebepoznání je pojem používaný v západní psychologii, filozofii a spiritualitě a v indických náboženstvích. V západním pojetí jde o „sebenaplnění možností svého charakteru nebo osobnosti“ (viz také seberealizace). V indickém pojetí je sebepoznání osvobozujícím poznáním pravého já, ať už jako stálého neumírajícího Puruši nebo svědka-vědomí, kterým je átman (esence), nebo jako nepřítomnost (šúnjatá) takového stálého já. Západní pojetí V západní psychologii se sebepoznání často spojuje s humanistickou psychologií, která klade důraz na potenciál člověka k růstu a sebezdokonalování. Humanističtí psychologové, jako například Abraham Maslow, věřili, že lidé mají vrozenou potřebu seberealizace, což je proces, který zahrnuje plné využití vlastního potenciálu a dosažení osobního naplnění. V západní filozofii se sebepoznání často spojuje s existencionální filozofií, která klade důraz na lidskou svobodu a odpovědnost. Existenciální filozofové, jako například Jean-Paul Sartre, věřili, že lidé jsou svobodní vytvářet si vlastní význam v životě a že sebepoznání je nezbytné pro autentickou existenci. V západní spiritualitě se sebepoznání často spojuje s mystikou, která klade důraz na přímou zkušenost s Bohem nebo vyšší realitou. Mystikové, jako například Mistr Eckhart, věřili, že sebepoznání je cestou k sjednocení s Bohem a že zahrnuje překonání ega a rozvoj lásky a soucitu. Indické pojetí V indických náboženstvích je sebepoznání osvobozujícím poznáním pravého já, ať už jako stálého neumírajícího Puruši nebo svědka-vědomí, kterým je átman (esence), nebo jako nepřítomnost (šúnjatá) takového stálého já. V hinduismu je sebepoznání cílem jógy a dalších duchovních praktik. Hinduisté věří, že pravé já je átman, který je nezměnitelný, neomezený a věčný. Cílem sebepoznání je realizovat átman a překonat nevědomost a utrpení, které vyplývají z identifikace s egem. V buddhismu je sebepoznání cílem meditace a dalších duchovních praktik. Buddhisté věří, že pravé já je prázdnota (šúnjatá), která je bez podstaty a neměnná. Cílem sebepoznání je realizovat šúnjatá a překonat nevědomost a utrpení, které vyplývají z lpění na stálém já. Výzkum Výzkum v oblasti psychologie a neurovědy naznačuje, že sebepoznání je spojeno s řadou pozitivních výsledků, jako je zvýšené sebevědomí, lepší mezilidské vztahy a větší životní spokojenost. Výzkum také naznačuje, že sebepoznání lze rozvíjet prostřednictvím různých praktik, jako je meditace, všímavost a terapie. Závěr Sebepoznání je komplexní a mnohostranný koncept, který hraje důležitou roli v západní psychologii, filozofii, spiritualitě a indických náboženstvích. V západním pojetí jde o „sebenaplnění možností svého charakteru nebo osobnosti“. V indickém pojetí je sebepoznání osvobozujícím poznáním pravého já, ať už jako stálého neumírajícího Puruši nebo svědka-vědomí, kterým je átman (esence), nebo jako nepřítomnost (šúnjatá) takového stálého já. Výzkum naznačuje, že sebepoznání je spojeno s řadou pozitivních výsledků a lze jej rozvíjet prostřednictvím různých praktik.
Facebook Twitter