Sumptuární zákony Sumptuární zákony (z latinského sūmptuā Auffassung lēg Auffassung) jsou zákony, které se snaží regulovat spotřebu. Blackův právní slovník je definuje jako „zákony vytvořené za účelem omezení luxusu nebo extravagance, zejména proti nepřiměřeným výdajům za oděvy, jídlo, nábytek nebo obuv atd.“ Historicky byly určeny k regulaci a posilování společenských hierarchií a morálky prostřednictvím omezení výdajů na odívání, jídlo a luxus, často v závislosti na společenském postavení osoby. Společnosti používaly sumptuární zákony k různým účelům. Byly používány ke snaze regulovat obchodní bilanci omezením trhu s drahým dováženým zbožím. Usnadňovaly identifikaci společenského postavení a privilegií, a jako takové mohly být používány k sociální diskriminaci a k upevňování společenských hierarchií. Mohly být také použity k prevenci nebo alespoň ke snížení příležitostí pro politické úplatky a korupci. Zákony často bránily prostým lidem napodobovat vzhled aristokratů a mohly být použity ke stigmatizaci znevýhodněných skupin. V pozdně středověkých městech byly sumptuární zákony zavedeny jako způsob, jakým vládci omezovali okázalou spotřebu bohatých měšťanů. Buržoazní subjekty, které se jevily stejně bohaté nebo bohatší než vládnoucí vládci, mohly zpochybnit vládcův obraz sebe sama jako mocného, legitimního vládce. To by mohlo zpochybnit jejich schopnost kontrolovat a bránit jejich léno a inspirovat zrádce a rebely. Takové zákony se pro tyto účely používaly i v 17. století. Podle historika Lorraine Dacyho poskytují sumptuární zákony „historikovi pravidel extrémní případ selhání pravidel“, protože takové zákony často nedokázaly snížit nadměrnost a mohly ji dokonce zhoršit. Sumptuární zákony byly často revidovatelnými předpisy, nikoliv stabilními zákony, protože vládnoucí autority se snažily zakázat nejnovější vzpurné nebo extravagantní módy.
Facebook Twitter