Negativní atribuční zkreslení Negativní atribuční zkreslení neboli nepřátelské přičítání úmyslů je tendence interpretovat chování druhých jako nepřátelské, a to i v případě, že je jejich chování nejednoznačné nebo neškodné. Například osoba s vysokou mírou negativního atribučního zkreslení může vidět dva smějící se lidi a okamžitě toto chování interpretovat jako to, že se tito dva smějí jí, přestože bylo chování nejednoznačné a mohlo být neškodné. Termín „negativní atribuční zkreslení“ poprvé použili v roce 1980 Nasby, Hayden a DePaulo, kteří si spolu s několika dalšími klíčovými průkopníky v této oblasti výzkumu (např. Kenneth A. Dodge) všimli, že podskupina dětí má tendenci přisuzovat nepřátelský úmysl nejednoznačným sociálním situacím častěji než jiné děti. Od té doby je negativní atribuční zkreslení chápáno jako zkreslení zpracování sociálních informací (podobně jako další atribuční zkreslení), včetně způsobu, jakým jednotlivci vnímají, interpretují a vybírají reakce na situace. Zatímco příležitostné negativní atribuční zkreslení je normativní (zejména u mladších dětí), výzkumníci zjistili, že jedinci, kteří vykazují konzistentní a vysokou míru negativního atribučního zkreslení v průběhu vývoje, se mnohem častěji dopouštějí agresivního chování (např. bití/boje, násilné reakce, verbální nebo vztahová agrese) vůči druhým. Kromě toho se předpokládá, že negativní atribuční zkreslení je jednou z důležitých cest, kterými jiné rizikové faktory, jako je odmítání vrstevníky nebo drsné rodičovské chování, vedou k agresi. Například děti vystavené škádlení vrstevníků ve škole nebo týrání dětí doma mají mnohem větší pravděpodobnost, že vyvinou vysokou míru negativního atribučního zkreslení, které je pak vede k agresivnímu chování ve škole a/nebo doma. Negativní atribuční zkreslení tak kromě částečného vysvětlení jednoho ze způsobů, jak se agrese vyvíjí, představuje také cíl pro intervenci a prevenci agresivního chování.
Facebook Twitter