Nový klasicismus Nový klasicismus je architektonický styl, který se zrodil v polovině 18. století v Itálii, Francii a Německu. Byl reakcí na předchozí slohy, renesanci a baroko, které se už částečně inspirovaly antickou řeckou a římskou architekturou. Noví klasicisté však chtěli tyto styly zbavit přebytečných zdobných prvků a vrátit se k čistší a autentičtější klasické podobě, která by odpovídala moderním potřebám. Rozvoji nového klasicismu pomohlo studium archeologie a publikace přesných záznamů o dochovaných antických budovách. Zpočátku se architekti inspirovali hlavně římskou architekturou, ale na začátku 19. století se objevila vlna řeckého obrození, která vycházela z lepšího poznání řeckých památek. Postupem času však nový klasicismus začal ztrácet svou původní strohost a objevovaly se varianty jako francouzský empírový styl. Termín "nově klasický" se dnes používá volně pro všechny budovy, které používají některé prvky klasické architektury. Nový klasicismus se vyznačuje důrazem na zeď spíše než na hru světla a stínu a jasným oddělením jednotlivých částí budovy. Reagoval na rokokový styl, který se vyznačoval přírodními ornamenty, a zároveň vycházel z klasicizujících prvků pozdního baroka. Nový klasicismus tedy charakterizuje symetrie, jednoduchá geometrie a společenské požadavky spíše než okázalá výzdoba. Ve 21. století se tento styl objevuje v podobě, která se někdy nazývá nový klasicismus nebo neoklasicismus.
Facebook Twitter