Nová německá kinematografie Nová německá kinematografie (německy: Neuer Deutscher Film) je období v německé kinematografii, které trvalo od roku 1962 do roku 1982. Tehdy se objevila nová generace režisérů, kteří s nízkými rozpočty a pod vlivem francouzské nové vlny a italského neorealismu získali pozornost produkcí řady "malých" filmů, které upoutaly pozornost diváků uměleckých kin. Mezi tyto filmaře patřili Percy Adlon, Harun Farocki, Rainer Werner Fassbinder, Peter Fleischmann, Werner Herzog, Alexander Kluge, Ulli Lommel, Wolfgang Petersen, Volker Schlöndorff, Helma Sanders-Brahms, Werner Schroeter, Hans-Jürgen Syberberg, Margarethe von Trotta a Wim Wenders. Díky získané pozornosti mohli (zejména v případě Wenderse, Petersena a Schlöndorffa) vytvořit lépe financované produkce, které podporovaly velké americké ateliéry. Většina těchto větších filmů však byla komerčně neúspěšná a hnutí bylo silně závislé na dotacích. V roce 1977 bylo 80 % rozpočtu typického německého filmu zajištěno dotací. Většina režisérů hnutí Nová německá kinematografie byla členy jejich vlastního sdružení Filmverlag der Autoren založeného v roce 1971, které financovalo a distribuovalo většinu jejich filmů, a historie Nové německé kinematografie od 70. let 20. století byla s ním z velké části totožná.
Facebook Twitter