Andrej Tarkovskij
Andrej Arsenijevič Tarkovskij (rusky Андрей Арсеньевич Тарковский;
4. dubna 1932, Zavrazhje, Ivanovská oblast, Ruská SFSR, Sovětský svaz – †29. prosince 1986, Neuilly-sur-Seine, Francie) byl ruský filmový režisér a scenárista.
Je považován za jednoho z největších a nejvlivnějších režisérů v historii kinematografie. Jeho filmy zkoumají duchovní a metafyzická témata a jsou známé svým pomalým tempem, dlouhými záběry, snovými vizuálními obrazy a zaujetím pro přírodu a paměť.
Tarkovskij studoval film na moskevském VGIK pod vedením filmaře Michaila Romma a následně režíroval svých prvních pět celovečerních filmů v Sovětském svazu: Ivanovo dětství (1962), Andrej Rublev (1966), Solaris (1972), Zrcadlo (1975) a Stalker (1979). Řada jeho filmů z tohoto období je řazena mezi nejlepší filmy, které kdy byly natočeny.
Po letech tvůrčích konfliktů se státními filmovými úřady opustil Tarkovskij v roce 1979 zemi a natočil své poslední dva filmy v zahraničí; Nostalgia (1983) a Oběť (1986) byly produkovány v Itálii a Švédsku. V roce 1986 také vydal knihu o filmu a umění s názvem Sochání v čase. Později téhož roku zemřel na rakovinu, což byl stav pravděpodobně způsobený toxickými lokalitami použitými při natáčení Stalkera.
Tarkovskij byl během své kariéry oceněn několika cenami na filmovém festivalu v Cannes, včetně ceny FIPRESCI, ceny ekumenické poroty a Grand Prix Spécial du Jury. Za svůj debut Ivanovo dětství získal také Zlatého lva na filmovém festivalu v Benátkách. V roce 1990 byl posmrtně oceněn prestižní Leninovou cenou Sovětského svazu. Tři jeho filmy – Andrej Rublev, Zrcadlo a Stalker – se objevily v anketě Sight & Sound z roku 2012 o 100 největších filmů všech dob.